Jak vařit z ředkviček | recepty

Nákup ředkviček. Když nemáme to štěstí (nebo „náturu“), abychom si ředkvičky vypěstovali sami, jsme odkázáni na jejich nákup. Na trhu se ředkvičky objevují v pozdním jaru nebo počátkem léta, a pak také na podzim. (Ředkvičky se nepěstují v plném létě, přemíra tepla a světla je rychle žene do květu a bulvy jsou malé, dřevnaté a ostré.) K dostání jsou buď malé svazky ředkviček s natí nebo sáčky s ořezanými bulvičkami. Stav nati vypoví o čerstvosti ředkviček. Na tržnici někdy pěstitelé nabízejí kromě červených i ředkvičky bílé nebo pruhované, šišaté až podlouhlé. Jejich užití je stejné.

"Oživení" ředkviček. Někdy nás zláká nízká cena ředkviček staršího data. Takového „výhodného“ nákupu není třeba se příliš bát, ředkvičky jen zcela výjimečně podléhají plísni, a tu bychom viděli. Několik dní utržené ředkvičky (a nebo i ředkvičky zapomenuté v lednici) jsou jen povadlé a scvrklé. Použijeme je buď pro tepelné zpravování, a nebo je můžeme oživit: ořežeme natě a kořínek a ředkvičky namočíme do studené vody. Nasáknou a zakulatí se. Ostatně, někdo ředkvičky do hrnku se studenou vodou ukládá naprosto automaticky. Jsou pak sice vodnatější, ale svěží, méně pálivé a pevné na kousnutí.

Syrové ředkvičky. Ředkvičky nejčastěji pojídáme samotné (100 gramů má jen 14 až 17 kilokalorií, údaje se liší). Nebo jejich plátky obkládáme namazaný chleba. Zejména dětem chutná úplně nejprostší kombinace: čerstvý chléb, dobré máslo a plátky ředkviček. Dětem ředkvičky na chlebu nesolíme (nač je zvykat na sůl?), dospělí si je osolí. Ale je dobré nechat přisolení až na samotném konzumentovi, posolené ředkvičky se začnou rychle „potit“ a kapičky vody na chlebu nevypadají vábně.

Zeleninová obloha. Ředkvička je ideální surovina pro zdobení jarních studených mís nebo k efektnímu dozdobení zeleninové přílohy. I méně šikovní nebo odrostlejší děti dokážou ze ředkviček vytvořit zeleninové ozdoby. Stačí malý špičatý nožík. Líbivé jsou například „tulipánky“ z ředkviček: ostrým nožem vedeme po obvodu ředkvičky „cik-cak“ šikmé vpichy, a to tak, aby jejich hloubka dosahovala asi poloviny průměru a aby se vpichy spojovaly do cípů. Podobně vyřežeme i „pruhované míčky“ (viz obrázek). Z vyřezaných dílků můžeme vyskládat ornamenty (viz titulní foto). Zde je prostor pro hravost a kreativitu.

Saláty a pomazánky. Ředkvičky jsou výborné pro přípravu jarních salátů a pomazánek. Úprava a spotřeba musí být rychlá, protože v koncentrovaném prostředí ředkvičky rychle ztrácejí vodu, která salát nebo pomazánku ředí. Ředkvičky výborně ladí s tvarohem a jarní cibulkou. Tuto pomazánku jen solíme, žádné koření už nepotřebuje. Výborné jsou i strouhané ředkvičky se zakysanou smetanou (v tomto případě ani nevadí, když pustí vodu). Ředkvičky přidáváme například do směsi se salátem, polníčkem, rukolou nebo s pampeliškovými listy.

Tepelná úprava ředkviček. Komu chutnají pokrmy s květákem nebo s brukví, oblíbí si také ředkvičky. Ředkvičky obvykle nejprve dusíme na cibulovém základu, a to buď samotné nebo ve směsi s jarní zeleninou. Chuťově zaniknou v kombinaci s rajčaty a paprikou, na to jich je skoro až škoda.

Zadělávané ředkvičky. Ředkvičkový základ můžeme zahustit bešamelem, případně zátřepkou ze smetany a malého množství mouky. Nebo do dušených ředkviček na cibuli přidáme jen zakysanou smetanu. Kořeníme solí, mletým pepřem, případně i karí kořením. Hotový pokrm sypeme zelenou petrželkou, pažitkou nebo sekanou cibulovou natí. Zadělávané ředkvičky nejlépe chutnají s novými bramborami.

Ředkvičky s vejci. Další velmi oblíbený způsob tepelné úpravy ředkviček je jejich kombinace s vejci. Nejjednodušší je upravit je „jako mozeček“ – nejprve dusíme na cibuli, pak zamícháme syrová vejce, okořeníme solí a pepřem a mícháme do ztuhnutí. Nebo dušené ředkvičky na pánvi zalijeme rozšlehanými vejci a necháme ztuhnout do omelety. Máme-li ředkviček větší množství, můžeme je nejprve trochu podusit, zalít směsí vajec, trochou mléka a dvou lžiček krupice a pak zapéci ve vymazaném a strouhánkou vysypaném pekáčku.