Jak opravovat kovy lepením a pájením | rady

1. Lepit nejde samozřejmě vše. Pro lepení potřebujeme určitou plochu, třeba zlomenou vidličku v nejužším místě asi lepit nemá cenu. Lepené spoje také nejsou tak pevné, aby mohly být v namáhaných částech. Pak je řešením měkké pájení.

2. Ani u pájení není vhodné, když jsou plochy spoje malé. Proto se doporučuje v místech sváru vyztužit spoj. Například budeme-li pájet dva ploché předměty, překryjeme spoj kovovým páskem. Můžeme to přirovnat ke zlomenině kosti, když se přikládá dlaha.

3. Musíme si uvědomit, že různé kovy se taví při rozdílných teplotách. Když se materiál začne tavit a měnit na kapalinu, říká se tomu "bod tání". Na pájení se používají slitiny, které mají bod tání nižší než spojované kovy, proto se jim říká "pájky". Ty jsou většinou z cínu a olova. Pájka se rozehřeje a zateče do ohřátých spojů kovů a tím se po vychladnutí vytvoří pevný spoj. Pro pájení se používá páječka, s jejíž pomocí je práce poměrně přesná, a tak lze pájet i předměty s různými ozdobami či doplňky.

4. Před pájením se musí spoj dokonale očistit od rzi (kysličníků daného kovu), mastnot a dalších nečistot. Při pájení vznikají také kysličníky, které se odstraňují tavidly. Pokud použijeme pájku na elektroniku, je již v drátcích tavidlo uprostřed, jinak musíme pájku do tavidla většinou namáčet. Tavidlem tu je kalafuna, česky "smůla".

5. Pájené předměty by měly být co nejvíce u sebe, kovy musí také dobře vést teplo, proto pájíme většinou cín, měď, mosaz a olovo. U olova a cínu se musí dávat pozor na nízký bod tání.

6. Na malé opravy lepením jsou asi nejvhodnější kyanoakrylátová lepidla. Pokud je ale potřeba mít spoj opravdu pevný, použijeme raději epoxidové dvousložkové lepidlo.

7. Lepené plochy musí být čisté a odmaštěné (chemicky lihem či acetonem). Lepidlo se nanese na všechny lepené plochy. Pak je přiložíme a stáhneme pevně k sobě třeba lepicí páskou, ve svěráku, svorkou apod. Určité množství lepidla vždy vyteče, proto je potřeba ho odstranit hadříkem.

8. Necháme lepidlo vytvrdnout nejlépe do druhého dne. Pokud lepíme kovový předmět rozbitý na více dílů, doporučujeme, pokud to lze, lepit vždy pouze dva díly a teprve po zatvrdnutí pokračovat s dalšími kusy.

9. Pokud potřebujeme kvalitně opravený spoj, značně namáhaný, použijeme techniku tvrdého pájení. Pájky tu obsahují stříbro a mosaz a nabízejí se v různých pevnostech, bodech tání a také v barvách. Vždy však mají vyšší bod tání než cínoolověné pájky, a proto k pájení potřebují pájecí hořák. Proto je nutné z předmětů odstranit vše, co by se žárem mohlo zničit, jako třeba dřevo, ozdobné prvky atd.

10. Opravované části očistíme, naneseme tavidlo a můžeme je pevně spojit třeba drátem. Ohřejeme je pájecím hořákem. Uprostřed lze spoj ohřát až do červené barvy, pak tyčinku pájky ponoříme do tavidla a položíme na spoj. Od jednoho konce spoje postupujeme k druhému a za ním nanášíme pájku. Je-li spoj malý, lze malý kousek pátky položit přímo na svár, a teprve pak ohřát.

11. Spoj po vychladnutí (ponořením do vody) očistíme od zbytků tavidla, od drobných vad a podobně. Nakonec spoj zabrousíme pilníkem, vyhladíme apod.