Jak zpracovat přebytečné nebo levné pomeranče – pomerančová marmeláda a sirup | recepty

Naprosto zodpovědně lze prohlásit, že v naší zemi nebyly nikdy pomeranče tak levné a dostupné, jako v současné době. Připomeňme si, že v 70. a 80. letech byla cena pomerančů 14 Kčs za kilogram (násobme deseti pro 70. a sedmi pro konec 80. let). A navíc nebyly, a když, prodávaly se dost často „na příděl“ – jedno kilo na jednoho zákazníka. Chceš víc? Postav do fronty celou rodinu. Proto se už nejeví jako nějaká marnotratnost, když pomeranče zařadíme mezi ovocné suroviny vhodné i pro další zpracování.

Co si budeme povídat, dnešní děti o pomeranče moc nestojí. A budeme-li jim vyprávět storku o tom, jak si „malý Bobeš“ po nábožném slupnutí „pomoranče“ na závěr pochutnal i na jeho kůře, budou se asi vesele smát. Nicméně u mnohých babiček ještě přetrvává pocit, že bez pytle pomerančů nemohou za vnoučaty přijet. Co pak s nimi? A nebo jiný příklad: v obchodech se tu a tam objeví pomeranče za velice nízkou cenu. Mohou to být například tak zvaně „krvavé“ pomeranče, které se k přímé spotřebě moc nehodí (špatně se loupou a dělí), ale mají tenkou slupku, jsou plné šťávy a mají pikantní sladkou a lehce nahořklou chuť. Nemusíme se zdráhat a můžeme pokušení podlehnut. Konečně můžeme vyzkoušet domácí pomerančovou marmeládu.

„Kudy cesta nevede“. Na domácí pomerančovou marmeládu a pomerančový sirup byly použity drobné šťavnaté pomeranče s načervenalou kůrou i dužinou. První pokus – vyrobit průzračné pomerančové želé pouze z vymačkané šťávy – ztroskotal. Pomerančová šťáva nemá pektin (ten je ve v blankách slupkách), takže ani po přidání zvýšené dávky želírovacího přípravku produkt neztuhnul. Výsledkem tedy byl jen o pektogel obohacený pomerančový koncentrát (ovšem výborné chuti). ,b>Chybami se hospodyňka učí.

Na druhý pokus byla použita vyloupaná dužina pomerančů (rozkrojit a ostrou lžicí vybrat, jde to snadno). Na získání dvou kilogramů vyloupané dužiny bylo potřeba tří kil celých pomerančů. Dužinu nakrájíme na kousky, podstříkneme vodou (stačí asi jen půl deci), přikryjeme poklicí a přivedeme k varu. Ovoce pak pustí vlastní šťávu, v níž je asi deset minut vaříme.

Odstavíme z plotny a ručním mixerem lehce rozmixujeme. Nebo přelijeme do stolního mixeru a rozmixujeme v něm. Jinou možností je propasírovat rozvařené pomeranče přes pasírovací ostré síto, ale do hmoty se musí dostat všechen ovocný materiál. Vrátíme na plotnu a znovu uvedeme do varu. Smícháme kilogram cukru se dvěma balíčky pektogelu. Nasypeme do ovocné hmoty, ode dna mícháme, aby se cukr rozpustil.

Když se začne vařit, prováříme asi tři čtyři minuty. Hotovo. Ještě vřelé naléváme pomocí nálevky do čistých a propařených menších zavařovacích skleniček. Mokrou houbičkou otřeme hrdlo sklenice (aby na něm neulpěla marmeláda), zavíčkujeme a rychle obrátíme víčkem dospod (horká hmota víčko vysterilizuje, vytlačí trochu vzduchu a víčko se „zatáhne“). Vychladlou pomerančovou marmeládu nakonec opatříme štítkem s popisem druhu a rokem výroby. A je hotovo!

Dalším produktem, který je možno z pomerančů vyrobit, je ovocno-zeleninový koncentrát na přípravu osvěžujícího nápoje. Na jeho přípravu budeme potřebovat kilogram vyloupaných pomerančů, kilogram očištěné syrové mrkve, asi 200 gramů syrového celeru, kyselinu citronovou a cukr.

Pomeranče vyloupeme. Jeden důkladně kartáčem ve vodě vydrhneme (i když to je spíš pro klid svědomí), rozkrájíme i s kůrou. Mrkev oškrábeme, opláchneme, rozkrájíme. Celer oloupeme a překrájíme. Vše dáme do hrnce a zlijeme dvěma litry vody. Důkladně rozvaříme a pak velmi jemně a dokonale rozmixujeme. Měli bychom dostat asi tři a půl litru hustší tekutiny. Když by jí bylo méně, doplníme vodu. Když jí bude víc, nevadí.

Přisypeme dva kilogramy krystalového cukru a přidáme 80 gramů kyseliny citronové. Uvedeme do varu a sváříme asi pět minut (pozor na opaření, sirup někdy vystříkne). Naplníme do sklenic. Jestliže je předpoklad, že sirup vypijeme brzy, stačí nalít vřelý do sklenic a převrátit na víčko. Pro delší skladování je ovšem jistější šťávu sterilizovat. Vyrobený koncentrát má velmi pikantní chuť. Ředí se jako v obchodech koupená „šťáva“ (tak dvě lžíce do dvou deci vody, ale záleží na osobní libosti). Nápoj se chuťově podobá někdejší karotele.