Jak vyrobit divadlo z papíru (s dětmi)

Možná to znáte: za nemalý peníz koupíme dětem loutkové divadlo, protože chceme, aby se jejich duše zušlechťovala. Dvakrát jim zahrajeme představení, potřetí nemáme čas. Pak se děti poperou o Kašpárka, princeznu někam schovají, protože ji utrhly hlavu a o divadle přestanou mluvit. Divadlo vystavíme alespoň jako dekoraci pokojíčku, jenže se na ně chytá prach. A tak draze koupené divadlo skončí svou slávu někde ve sklepě či na půdě. Zkusme to tedy jinak. Seženeme základní kámen divadla – lepenkovou krabici velikosti „banánovky“.

Vyrobit papírové divadlo s dětmi je vděčný „tah“: materiálové náklady jsou nulové, při výrobě strávíme pár hodin zábavné práce s dětmi, a pak už si jich nemusíme všímat. Když už to budou umět, budou si další rekvizity a herce vyrábět samy. Pocvičí se v ručních pracích, ve výtvarném projevu. A když budou samy vymýšlet hry na představení, bude se rozvíjet i jejich slovesnost. My jen podporuje jejich činnost projeveným zájmem, a ponoukáme je k nácviku nových her na večerní představení. Papírové divadlo děti zabaví i při prázdninových pobytech u „hlídací“ babičky či tety.

K výrobě divadla budeme kromě větší krabice potřebovat hnědou papírovou lepící pásku, zbytkové ploché kousky polystyrenu (bývají jako výztuž v různých zásilkách), dřevěné špejle nebo podobná rovná tenká dřívka, lepidlo na papír, pravítko, odřezky lepenky (nějaké zbydou z průřezů krabice), ostrý nůž nebo kutilský ořezávač, větší a menší nůžky, zbytky vodou ředitelných barev (balakryl, latex, ale klidně i barvy na zeď), pastelky, případně i vodové nebo temperové barvy. Většina těchto věcí je v domácnostech k mání.

Z papírové krabice nejdřív opatrně odstraníme všechny zbytky izolepy, kterými třeba původně zalepena (na izolepu nechytá barva). Pak ji papírovou páskou slepíme. Krabici postavíme na plocho a na šířku. Na vrchní straně odměříme a pak ostrým nožem nebo knejpem vyřízneme otvor pro vrchní vodění herců. Po všech čtyřech stranách ponecháme asi pět centimetrů široký rantl. Pak odměříme a vyřízneme přední stranu. Shora a zezdola opět ponecháme pět nebo šest centimetrů široký okraj - portál (viz obrázek). Tuto práci asi budeme muset udělat sami.

Než divadlo zaschne, začneme s výrobou herců. Na bílou čtvrtku si děti samy nakreslí základní postavy hereckého souboru – s volbou jim nenápadně pomůžeme. Asi to pro začátek budou členové královské rodiny. Postavičky obstřihnout (zhruba) a nalepí na lepenku (třeba zbytek z krabice). Znovu obstřihnou (nebo jim pomůžeme). Ze zadní strany dobře přichytíme shora vodící špejli, ze spodu kratší špejlík pro statické úlohy.

Vrátíme se k uschlému divadlu (děti už beztak nebaví kreslit). Na zadní stranu můžeme namalovat univerzální kulisu (například les). Na prkna, které znamenají svět, nalepíme na plocho kousky polystyrénu (praktikábly). Natřeme je stejnou barvou jako je dno-jeviště divadla. Necháme zaschnout.

Než polystyrén zaschne, děti vyrobí základní kulisy. Buď stejným způsobem jako vyráběly herce (na papír a podlepit) nebo je můžeme nějakou krycí barvou malovat přímo na tvary vystřižené z lepenky (například stromy). Kulisy opatříme ve spodní části špejlíky – budeme je zapichovat na polystyrénové praktikábly. A divadlo je hotovo. Jestli nám zbyla síla, můžeme portál opatřit názvem divadla a oponou.

Pak už jen zbývá ukázat dětem, jak budou herce svrchu vodit a pomůžeme jim vymyslet syžet první hry. První dětská představení budou asi trochu zmatená. Proto mladé divadelníky pro příští dny „zaúkolujeme“, aby secvičili nějakou opravdu pěknou hru. Doporučíme jim napsat si scénář (pocvičí se v psaní). Vysvětlíme jim účel divadelních zkoušek. Přes den se přeptáme na probíhající zkoušky.

Společně se domluvíme na čase (pod)večerních představení. A vždy, ale vždy do jejich divadla přijdeme, hru bez připomínek odsledujeme a zatleskáme.