Jak rozpoznat paranoiu | rady

Mnohem horší je, když člověk podlehne paranoidnímu stavu. Vidí ve všem a v každém ohrožení, obává se o vlastní existenci, odkrývá nejrůznější teorie spiknutí a nebezpečí vidí doslova za každým rohem. Jeho strach se neváže k určité, konkrétní situaci, ale je imaginární. To si však dotyčný neuvědomuje, svému prožívání věří.

Zapomeňte na to, že člověku, který trpí paranoiou, stačí vysvětlit, aby se nebál. Kdyby to bylo tak jednoduché, bylo by to určitě skvělé. Problém je v tom, že paranoia se řadí mezi duševní choroby. Dotyčný má pocit, že „po něm jdou“, mluví o tom, že je pronásledován. Snaží se maskovat svoje stopy a uniknout svým pronásledovatelům.

Diagnostikovat tuto poruchu není úplně jednoduché. Stejně jako říci přesně, proč někdo paranoiou trpí, a kde se vzala. V mnoha případech je důsledkem různých metabolických poruch, což může leckomu připadat překvapivé. Na vině jsou ale i psychické faktory, například těžké trauma v útlém dětství, úmrtí nejbližšího člověka, šok při dopravní nehodě nebo důsledek toho, že se dítě stalo obětí trestného činu. Problémy se nemusejí projevit hned, ale třeba až v pubertě nebo dospělosti.

Paranoia se často výrazně zhoršuje ve stáří. Tady je ale situace složitější, protože podezřívavost, nedůvěra a narušené osobní vztahy se objevují třeba u Alzheimerovy choroby. Zrovna tak u mladých lidí je diagnostika ztížená, zejména při podezření na užívání drog.

Ruku v ruce s tím jdou i další psychické potíže, různé fobie a úzkosti. Ty celou situaci jenom komplikují, protože většinou brání nemocnému, aby vedl běžný život. Jak již bylo řečeno, diagnostika nebývá jednoduchá a pro léčbu to platí dvojnásob. Základním kamenem úspěchu je, když si pacient svoji chorobu uvědomí. Bez toho to dost dobře nejde. Terapie bývá dlouhodobá a měl by ji vést zkušený psychiatr.