Jak poznat Slovácko | tipy

Něco přes 100 kilometrů je dlouhá cesta Slováckem, která vede nejznámějšími městy regionu. Částečně sleduje tok řeky Moravy a několikrát tečuje nebo přetne Baťův kanál, zajímavou umělou vodní cestu se zrekonstruovanými plavebními komorami a čilým výletním ruchem. Trasa vede městy s bohatou historií. Je na ní možno navštívit několik zámků, galerií, originálních i národopisných muzeí, rozhledny, skanzen, několik židovských památek, válečné památníky, vinné sklepy, lužní lesy. Na několika místech se lze vykoupat (přírodní i umělá koupaliště). Pěšky se dá projít za pět dní.

Do Starého Města u Uherského Hradiště se dostaneme vlakem po rychlíkové trati Olomouc – Břeclav. Vydáme se směrem k Uherskému Hradišti (dále UH) a nemůžeme minout poněkud monstrózně působící maják. První dojem je vylepšen, když zjistíme, že se jedná o dominantu skutečné rarity – Ekolandu a KovoZoo, zábavního a zároveň edukačního parku, kde je vše vytvořeno z kovového šrotu. Hlavně dětem se bude líbit vystoupat na maják Šrotík a zahrát si na dvacetimetrovém korábu. Pokračujeme městskou zástavbou směrem k UH a poprvé překračujeme Baťův kanál.

Další zastávka je v informačním centru (IC) Starého Města u UH. Turistům se dostane veškerých informací o zajímavostech regionu, včetně map zdarma, a rovněž ujištění, že jsou v kraji vítáni. Cesta pokračuje středem města (prohlídka památek) a kolem svérázného slováckého nádraží (stavba z roku 1930, v roce 2011 získalo titul nejkrásnější nádraží roku).

Cyklostezka vyvede z UH ve směru na Kunovice. Vpravo od cesty uvidíme areál leteckého závodu (letecké muzeum). Na jeho úrovni začíná naučná stezka Včelařská (zastavení věnovaná včelařství). Stezka vede k lázeňskému parku a pavilonu Sirnaté lázně (možnost zastávky). Pěkná cyklostezka vede až do Ostrožské Nové Vsi, kde na břehu rozsáhlého štěrkového jezera končí první pěší den. Vykoupeme se a ze stanu nebo jen ze spacáku pozorujeme střemhlavé lety vodních dravců, zapadající slunce a kulisu Chřibů na obzoru. V obci je možno ubytovat se i „seriózněji“, v penzionu.

Druhý den se po břehu jezera dostaneme do Uherského Ostrohu (nákup potravin na snídani). Po „brutálním“ mostě se dostaneme do zajímavější části městečka. V areálu zámku (IC) nesmíme opomenout navštívit malý butik, který se specializuje na prodej součástek moravských lidových krojů. Zejména pro turistu z Čech je návštěva obchůdku zážitkem. Mimochodem, stačí promluvit, a personál butiku pozná, že jsme jenom zvědaví „Čížci“, trpělivě vysvětluje a nic ke koupi nenutí. Zde to tak ani „nechodí“.

Za Uherským Ostrohem překročíme Baťův kanál a po příjemné cestě se dostaneme do Veselí nad Moravou. Městečko je jako vypucované a dá nám hodně práce najít nějakou „mouchu“ na jeho kráse. Mimořádným dojmem působí i spokojenost místních s životem ve Veselí. Po krátké prohlídce pokračujeme po modré podél Moravy. Podejdeme železniční most, a u dalšího mostu přejdeme Moravu a dostaneme se na skutečně báječnou cestu po náspu: zprava Baťův kanál, zleva Morava (viz obrázek u 1. kroku). Po náspu dojdeme až do místa Vnorovy, kde je unikátní jev – Morava a Baťův kanál se v jedné výškové úrovni kříží!

Ve Vnorovech zůstaneme na noc. Svérázné přístaviště s půjčovnou lodí nabízí i povyražení pro děti (pohádková stezka lesem), občerstvení, možnost osobní hygieny, přespání, a to vše za skutečně pouze symbolický poplatek. Velmi zajímavé je pozorovat lodě projíždějící zdymadlem – plavební komorou. Ve Vnorovech se hladina komory snižuje (a zvyšuje) o tři metry. Koho přístaviště s příjemnou osádkou nezaujme, může pokračovat pár kilometrů na okraj Strážnice a ubytovat se v kempu (vhodné hlavně pro cyklisty).

Další den se po červené značce dostaneme do Strážnice, mekky moravského folkloru. Podle zájmu můžeme zvolit prohlídku muzea, skanzenu lidové architektury, města. Strážnice žije bohatým kulturním životem. Zejména v hlavní sezoně je značná pravděpodobnost, že se bude právě konat nějaký open air koncert nebo i festival. Kulturní kalendář akcí je vyvěšen na všech nápadných místech.

Ze Strážnice po modré podél kanálu přes sirný pramen a přístaviště, a nebo po staré úzké asfaltce od Skalické brány podél trati se dostaneme do obce Petrov. Zastávka v ní je dost náročná. V Petrově se nachází unikátní „kolonie“ asi 80 vinných sklípků budovaných od 15. století (Plže). Fanoušci Pána prstenů při pohledu na ně vzpomenou na Hobitín. V travou pokrytých sklípcích nežijí půlčíci, ale hospodaří v nich vinaři nabízející vlastní produkci. V areálu Plže je také venkovní parket, kde se v létě v sobotu konají taneční zábavy. Pro vinaře a návštěvníky sklípků je k dispozici moderní a čisté sociální zařízení, které je zdarma a nonstop otevřené. Při zachování pořádku a šetrnosti je možno v areálu bivakovat, nikomu nevadí ani postavený stan. V Petrově jsou samozřejmě i možnosti ubytování v penzionech.

Po kvalitním vínu hlava nebolí, tak si ráno můžeme dát polévku v restauraci a nastoupit další úsek cesty. Po vedlejší komunikaci dojdeme do Sudoměřic. Tam překročíme státní hranici a dojdeme do slovenské Skalice. Záhorácké městečko bylo vždy považováno za „bohaté“ a na jeho výstavnosti to je patrné. Ve Skalici je bankomat, takže případná potřebná eura můžeme vybrat z něj a v některé restauraci si třeba dát záhorácký závitek (viz náš recept na záhoracký závitek).

Cesta ze Skalice vede po značené cyklo cestě kolem jezer (možné občerstvení). U nich odbočíme na severozápad a po rovné cestě po hrázi poldru se dostaneme k Moravě, která tvoří státní hranici. A jsme na jižním okraji Hodonína. Okresní město je velmi příjemné, pěkně opravené. Takže si je dobře prohlédneme a ukončíme v něm předposlední etapu. Ubytování buď v některém z mnoha penzionů, nebo bivak v oblasti rybníků v západním směru za městem.

Poslední část cesty zavede částečně po silnici, ale větším dílem po nasypaných hrázích do obce Lužice. Na místním koupališti je možnost hygieny a občerstvení, které lze ale koupit i v obci. Lužice je příkladem, že i relativně malá obec může být zajímavá. Je střediskem na folklorní tradice bohatého regionu Podluží. Návštěvníka ale ještě víc překvapí množství soch a plastik, které Lužici zdobí. Od roku 2006 do roku 2014 (poslední, závěrečné) se v Lužici na náklady obce konala sochařská sympozia Dřevo – kámen. Po mladých umělcích v Lužici zůstalo více než sto plastik, které přitahují zájem turistů.

Trasa z Lužice kolem Mikulčic (slovanské hradiště), přes Moravskou Novou Ves je už spíš pouze vytrvalostní pochod rovinatým úrodným krajem. Turisté se mohou těšit pohledem na některé typicky obílené domky s modrým soklem a ornamentální výzdobou (i nově postavené). Po cestě je také možno zahlédnout v „české kotlině“ nezvyklá ramena naftařských těžních souprav.

Po necelých třech kilometrech za obcí Hrušky odbočíme vpravo a přejdeme hlavní trať. Po zpevněné cestě podejdeme dálnici, pak železniční trať. Podél ní dojdeme k břeclavském nádraží. Záleží na našem čase a silách, zda si pěkné okresní město prohlédneme, anebo nasedneme na vlak a s vědomí stovky zdolaných kilometrů výlet ukončíme (vlaky směr Brno, Olomouc, Bratislava, Vídeň).