Jak vybírat léčivé byliny v létě

Kontryhel obecný se k léčebným účelům používá odpradávna. Nejznámější je jeho užití při nemocech ženských orgánů, ne nadarmo se lidově říká „pláštíček panny Marie“. Pití odvaru se doporučuje při silné menstruaci, klimakterických potížích. Je součástí oficiálních gynekologických bylinných směsí. Kontryhel se dále používá při nemocech žaludku a trávicího ústrojí. Dále při nemocech močového ústrojí a ledvin, včetně kamenů. Zrychluje metabolismus a tím napomáhá při redukční dietě.

Jitrocel kopinatý nejen „celí rány“. Jeho užití je mnohem širší a k léčbě je využíván – podle záznamů – minimálně od antiky. Odvaru se používá k uvolnění hlenů při kašli z nachlazení, zánětech průdušek, zánětlivých a vředových chorobách zažívacího ústrojí. Příznivě působí na vyměšování. Tlumí silnou menstruaci a poševní výtok. Čistí krev. Z listů se připravuje známý dětský sirup tlumící kašel (listy se prosypou cukrem, který jednak způsobí uvolnění léčivé šťávy z listů, a zároveň konzervuje).

Třezalka tečkovaná patří mezi základní bylinky rodinné „zelené lékárničky“. Bývá řazena mezi přírodní antidepresiva, protože příznivě ovlivňuje psychiku. Je doporučována při nervovém vyčerpání, nespavosti, úzkostech. Ale to by bylo málo. Nálev z třezalky je osvědčený při zažívacích potížích, bolestech žaludku, špatné funkci žlučníku a jater. Působí dezinfekčně a močopudně (nemoci močových cest). Ovlivňuje látkovou výměnu, zrychluje metabolismus. Příznivě působí na cévy. Zevně se používá při léčbě hemoroidů (sedací koupele) a na kožní problémy (včetně ekzémů). Z třezalky naložené v oleji se získává třezalkový olej, který hojí spáleniny. Při užívání třezalkových produktů se ale musíme vyhýbat slunci. Sbíráme vrcholky květoucí natě, sušíme nejlépe zavěšenou.

Jetel luční je velmi zajímavou bylinkou, která se navíc velmi příjemně sbírá a bez potíží suší. Jetel luční má širší spektrum účinků. Především je jeho užívání doporučováno ženám s problémy v menopauze. Uvádí se, že jetel luční obsahuje fytoestrogeny. Mírní klimakterické návaly horka, nespavost a nevolnosti. Další využití jetele je při domácí léčbě onemocní dýchacích cest. Má dezinfekční účinky, které hubí původce nemocí, což zkracuje dobu léčby. Dezinfekčních účinků se využívá i při zevním použití odvaru na kožní neduhy. U jetele jsou rovněž uváděny účinky detoxikační je proto doporučován pro úlevu při dně, revmatismu, ale i diabetu. Bylinka nemá vedlejší účinky. Pro příjemnou chuť a vůni může být součástí směsí na denní pití.

Mateřídouška obecná roste na mezích a suchých stráních. K jejímu sběru potřebujeme nůžky, protože ji snadno můžeme vytrhnout i s kořínky. Sbíráme nať, ať kvete nebo ne. Odvar z mateřídoušky používáme při plynatosti, zažívacích potížích, průjmech, při bolestech hlavy, bolestivé menstruaci, psychickém vyčerpání, nespavosti. Dále mateřídouška pomáhá při nemocech z nachlazení, angíně a průduškovém astmatu. Při rýmě můžeme její páry inhalovat. Zevně se odvaru používá při kožních problémech a revmatických bolestech. Oplach vlasů mateřídouškovým odvarem zamezuje tvorbě lupů. Sušená mateřídouška se hodí do potpourri nebo do polštářků pro lepší spaní.

Tužebník jilmový je rovněž pilíř domácí lékárničky. Obsahuje přírodní formu kyseliny acetylsalicové, která se synteticky vyrábí pod názvem aspirin. Má stejné účinky: tlumí bolest a snižuje horečku. Ale má další vlastnosti, které aspirin nemá: příznivě působí na žlučník a především na žaludek. Uklidňuje a tiší jeho bolesti, a co je důležité – prokazatelně odpomáhá od pálení žáhy způsobeného refluxní chorobou jícnu. Víc o tužebníku v samostatném článku Jak poznat, sbírat a používat tužebník jilmový.

Měsíček lékařský najdeme nejspíš na záhonku, ale protože to je rostlina velmi „životaschopná“ roste mnohdy i volně v blízkosti zahrad. Měsíček patří mezi rostlinná antibiotika a je používán i v oficiálním lékařství. Nálev z měsíčku pijeme při zažívacích potížích, střevních chřipkách, zánětlivých a vředových onemocněních, při nemocech z nachlazení. Bývá řazen mezi antioxidanty. Zevně se měsíčkem léčí kožní neduhy, plísně, bércové vředy, vady v obličeji včetně akné. Podporuje tvorbu nových tkání. Měsíček nemá vedlejší účinky a lze jej užívat i dlouhodobě. Můžeme sbírat celé květy, sušíme na vzdušném místě.

Heřmánek pravý najdeme nejčastěji na okrajích polí a podél lučních cest. Heřmánek by neměl chybět v žádné domácnosti, zejména jsou-li v ní děti nebo naopak senioři se zdravotními problémy. Odvar z heřmánku se připravuje při trávicích potížích, bolestech a křečích v břiše, při bolestivém nadýmání, průjmech, ale i při dlouhodobé zácpě. Rovněž účinkuje při nemocech z nachlazení, angínách. Jako kloktadlo se používá při zánětech v ústech, aftech, po zubním zásahu, čepech na mandlích. Blahodárné jsou hojivé účinky při zevním použití na zanícené rány, hojící se jizvy, při mokvavých kožních projevech, hemoroidech. Sbíráme celé květní úbory.

Chrpa modrá. V minulosti plevel v obilí, v dobách „intenzívního“ socialistického zemědělství téměř vyhynulá, dnes opět hojná. Když se „zadaří“, můžeme vidět i celé modré pásy chrpy na okrajích obilných lánů. Zemědělec se na nás jistě nebude zlobit, když mu od nějakých květů chrpy odpomůžeme. Chrpa se používá v lidovém léčitelství jako močopudný prostředek (choroby močových cest), k podpoře trávení (žlučotvorná). Odvarem naši předkové léčili záněty spojivek a únavu očí. Chrpa se ale především hodí do bylinných směsí k dennímu pití. Její modrá barva se do nálevu nevyluhuje.

Mák vlčí. Podobně jako chrpa v obilném poli cizopasí vlčí mák. Najdeme ho i na rumištích či podél okrajů cest. Někdy v takovém množství, až oči přecházejí. Okvětní plátky máku vlčího mají uklidňující účinky. Dále obsahují slizovité látky, které příznivě působí při kašli a zánětech dýchacích cest. Vlčí mák se obvykle přidává do léčivých směsí s podbělem, slézem a fenyklem pro tišení kašle. Kloktání odvarem z vlčího máku se léčí záněty v ústní dutině. Vlčí mák není na denní nebo nějaké „preventivní“ popíjení, používá se jen při obtížích.

Růže šípková a růže svrasklá. Tu druhou známe z parkových a městských výsadeb, je to růže, která má od odkvětu velké kulaté plody. Oba druhy mají stejné účinky. Okvětní lístky sbíráme před odkvětem. Růžové plátky působí příznivě, už když je doma vysypeme. Jejich vůně příznivě působí na psychiku, jedná se o aromaterapii skutečně přírodní. Ze sušených lístků si můžeme připravit vlastní potpourri. Z čerstvých vaříme sirup, džem, rosol nebo likér. Protože růžové produkty „chutnají tak jako voní“, tedy intenzivně, dopřáváme si je jen občas. Sušené růžové lístky dodají barvu, vůni a chuť čajovým směsím. Růže nemá žádné vedlejší účinky.

Řebříček obecný roste na loukách, podél cest i na rumištích. Sbíráme vrcholky natě počátkem květu. Ke sběru potřebujeme nůž nebo nůžky. Sušíme zavěšený v otýpkách na vzdušném suchém místě. Řebříček se používá při zažívacích potížích, tiší kašel (i alergického původu), působí močopudně a dezinfekčně, snižuje krevní tlak, podporuje tvorbu žluči, tiší menstruační bolesti. Zevně se používá při kožních problémech, hemoroidech a na špatně se hojící rány. Řebříček se nesmí používat dlouhodobě.