Jak poznat, sbírat a používat tužebník jilmový | bylinky

Tužebník jilmový, kdysi nesprávně tavolník (Filipendula ulmaria) obsahuje přírodní salicyláty podobné jako mají rostliny ze skupiny tavolníků (Spiraea). Snad pro podobný vzhled a vůni obsažených spireinů zařadil původně Carl Linné (1707 - 1778) tužebník chybně mezi tavolníky a podle své binomické nomenklatury jej nazval Spiraea ulmaria, tedy tavolník jilmový. (Ulmus je latinsky jilm.)

Tužebník jilmový obsahuje látku spirein, respektive kyselinu acetylsalicylovou, která se v žaludku člověka přemění na kyselinu salicylovou, a ta prokazatelně tiší bolesti a snižuje horečku. Když byl v roce 1897 synteticky připraven lék se stejnými vlastnostmi, byl pojmenován zkratkou z acetyl spirsalic acidin, což je kyselina acetylsalicylová, do té doby získávaná z tužebníku jilmového. Bylo použito původního názvu byliny Spiraea ulmaria L.

Tužebník jilmový roste na vlhkých či až mokrých stanovištích. Jeho smetanově zbarvená květenství jsou nepřehlédnutelná – rostlina může být až 150 centimetrů vysoká. Kvete od konce června do začátku srpna (podle nadmořské výšky). Sbíráme rozkvetlou nebo částečně nakvetlou nať, ulamujeme asi deset až 15 centimetrů. Vysypeme na podložku, dáme k otevřenému oknu (aby mohli odletět brouci). Pak volně rozložíme a sušíme v dobře větrané místnosti. Nať je suchá, když při zlomu slyšitelně lupne.

U tužebníku je uváděno široké spektrum účinků: je potopudný (snižuje horečku), je možno jej podávat při horečce jakéhokoliv původu. Má protirevmatické účinky, tlumí bolesti kloubů, je močopudný (vhodný při infekcích močových cest), snižuje otoky tkání, tlumí bolesti hlavy, zastavuje průjmy. Tiší a léčí žaludeční potíže (dyspepsie, vředová choroba), tiší pálení žáhy, je vhodný při zánětech střev a poruchách střevní mikroflóry (po léčbě antibiotiky). Zlepšuje látkovou výměnu, užívá se při obezitě.

Odvar z tužebníku je doporučován v době zvýšeného výskytu chřipek a nemocí z nachlazení provázených horečkou. Působí antisepticky. Odvar se připravuje tak, že se jedna čajová lžička suché rozřezané nati spaří 250 ml vroucí vody, přikryje se (třeba podšálkem) a nechá 15 minut louhovat. Odvar se pije dvakrát až třikrát denně. Můžeme přisladit medem a doplnit čerstvým citronem.

Babský prostředek: „Šumivý aspirin“ z tužebníku – recept

Z čerstvých květů tužebníku můžeme připravit perlivý až šumivý nápoj, který tiší bolesti hlavy. Někomu pomáhá i při migréně. Jedná vlastně o bylinný, kvas připravený podobně jako oblíbená bezová limonáda. Do čtyř nebo pětilitrové nakládací sklenice vložíme plnou hrst květenství, vymačkáme šťávu z jednoho citronu, kůru rozřežeme a přidáme ke květům. Nalijeme vlažný cukerný roztok (na litr vody 50 g cukru). Rozpustíme „oříšek“ droždí. Na teplém místě necháme 24 hodin kvasit. Pak přecedíme přes husté síto, slijeme do lahví (PET), uzavřeme a dáme do lednice. Pijeme při obtížích nebo třikrát denně 250 ml. V lednici dozraje, stane se víc šumivou, ale „nevybouchne“. Vydrží i dva týdny. 

Německý bylinkář Rudi Beiser, velký popularizátor mimo jiné i různých pochoutek z bylin, doporučuje ochutit tužebníkem nápoje. „Čerstvými květy tužebníku můžeme zjemnit víno, bowli nebo mléčný koktail. Stačí nechat květy několik hodin louhovat ve víně, v jablečné šťávě nebo v mléce. Jedna hrst stačí na jeden litr,“ radí Rudi Beiser. Náš tip na ochucené mléko: Spolu s tužebníkem dáme do mléka na špičku kulatého nože mleté skořice. Uložíme na několik hodin do ledničky. Pak přecedíme přes husté síto a přisladíme medem. Mléčný nápoj má úžasnou vůni a chutná po vanilce a hořkých mandlích.

Tužebník jilmový je i velmi dekorativní. Dobře se vyjímá v rustikálních kyticích s polním kvítím, a nebo v něžných romantických vazbách místo „nevěstina závoje“ (šateru). Zajímavě působí s pivoňkou nebo růžemi – i drobnými. Tužebník je vhodný i do suchých vazeb (sušíme kytice zavěšené květy dolů). Do kytic (čerstvých i na sušení) trháme tužebník jen nakvetlý, ve váze „dojde“.