Jak připravovat bylinkové čaje
Bylinkové čaje: druhy, způsob přípravy a míchání směsí. Bylinkové čaje lidé nepijí jen z léčebných důvodů. Někdo zařazuje bylinkové čaje mezi své nápoje ve snaze dodržovat zásady zdravého stravování, jiný z určitých důvodu nemůže nebo nesmí pít pravý čaj. A další skupině bylinkové čaje prostě jen chutnají. Jaké typy bylinných nálevů rozlišujeme? Kdy a jak je pít? A jak připravit účinné nebo jen chuťově zajímavé směsi bylin k přípravě čajů?
Co je potřeba
Správně usušené a uskladněné byliny Návodná literatura nebo dobrá znalost účinků bylin Nádoby na přípravu čaje
Rozmyslíme si, jaký bylinný čaj chceme vařit. Bylinné odvary (pro zjednodušení se používá i výrazu „čaj“, i když každý ví, že se o pravý čaj nejedná) můžeme rozdělit na ty, které připravujeme jednorázově při akutní potřebě (při nachlazení, žaludeční nevolnosti a podobně), na čaje určené k bylinným časově ohraničeným kúrám (jsou často doporučovány při vleklých nebo chronických neduzích a měli bychom je užívat s vědomím ošetřujícího lékaře) a dále na bylinné čaje, které pijeme denně jako běžný nápoj.
Jeden druh nebo směs? Další rozdělení bylinných čajů je na jednodruhové a na bylinné směsi. Příprava jednodruhových nálevů je nejběžnější a užíváme je nejčastěji při akutní potřebě: černý bez na vypocení, lipový květ při nachlazení, třezalka na trávení, majoránka při menstruačních potížích a podobně. Jednodruhové bylinné nálevy mají obvykle typickou a intenzívní chuť. Pro denní užívání nejsou vhodné mimo jiné i proto, že se velmi rychle „přepijí“.
Pro začátek podle návodů. Bylinné směsi mohou být léčivé nebo pro denní spotřebu. Jestliže se chceme sami stát „kořenáři“ a míchat si vlastní bylinnou směs, vyžaduje to jistou zkušenost, teoretickou přípravu nebo alespoň návod, a to zejména co se týká směsí léčivých rostlin. Ideálním pomocníkem jsou různé bylinkářské publikace, ale nápomocny nám mohou být tématické články v populárních magazínech (tištěných i internetových).
Osvědčilo se založit si „sešit“ (papírový nebo virtuální), do něhož si zajímavé rady ukládáme (vystřihneme, přepíšeme, zkopírujeme). Zvolíme nám vyhovující systém archivace. V případě akutní potřeby pak tip na léčivku nebo bylinnou směs snadno najdeme.
Pečlivě čteme popisy rostlin. Volíme jen takové byliny, jejichž užití je všeobecně známé a které nemají žádné vedlejší účinky. Při pročítání účinků byliny dáme pozor, zda se v popisu rostliny objevují fráze „v oficiálním lékopisu, v současné farmacii“ nebo i „v lidovém léčitelství se používá“. Informace o rostlině přečteme až do konce. Může se stát, že na konci popisu „úžasných“ účinků při vnitřním použití se objeví varování „v současné době se už nepoužívá, protože byly zjištěny nežádoucí účinky" (rakovinotvorné a podobně). To se například týká vnitřního užití kostivalu, ale i jiných.
Léčivé bylinné směsi by měly obsahovat drogy s podobným, nikoliv protichůdným účinkem (například černý bez vyvolávající pocení nemícháme se šalvějí, která pocení brání – a podobně).
Vytváříme barvu, vůni a chuť. Při skladbě směsí pro denní užití volíme byliny, v jejichž popisu se zdůrazňuje obsah vitaminů, minerálních látek a je připomínána jejich „lahodná“ vůně a chuť. Objemový základ čajových směsí tvoří chuťově trochu neutrální byliny (listí jahodníku, maliníku, ostružiníku). Další složka by měla obsahovat dostatek esenciálních olejů, aby směsi dodala vůni (máta, meduňka, aloisie...). A jako třetí můžeme doplnit složku, která směs ochutí – sladce nebo kysele (stévie, drcené suché plody šípků, arónie, borůvky, maliny, lesní jahody a podobně).
Směs nesmíne "převonět". Pozor na silně aromatické rostliny jako je mateřídouška, tymián, šalvěj. I ty jsou do směsí vhodné, ale obvykle svým aroma vše ostatní přehluší. Takovou směs bychom měli mít zvlášť označenou a vařit si z ní jen občas (brzy se zprotiví). Zvlášť velký pozor je třeba věnovat levanduli, která se někdy k nálevům pro vnitřní užití nebo do bylinných směsí doporučuje. Asi je lepší levandulový čaj na malém vzorku vyzkoušet. Náramné aroma levandule nám evokuje spíše „hygienickou“ vůni kosmetických přípravků, což by v případě čaje mohlo někomu vadit.
Na vaření bylinných nálevů jsou vhodné skleněné nebo porcelánové konvice s vloženým (inertním) sítkem, které se po předepsané době louhování vyjme. Když sypeme byliny přímo do konvice, měli bychom čaj bezprostředně spotřebovat. Další možností je spařit byliny v nějakém „pracovním“ hrnku a po vylouhování přelít do nahřáté servírovací konve.
Chceme-li se "ukázat" před hosty, můžeme do výluhu ve skleněné konvi pro okrasu přihodit pár plátků růže, úbory sedmikrásky nebo několik kvítků petrklíče. Kvítka mohou být i čerstvá. Nebo vložíme do šálku snítku čerstvé aromatické byliny. (Chuť příliš neovlivní, ale je to hezké).
Čajové bylinné směsi uchováváme v suchu a temnu, nejlépe v dobře těsnících sklenicích. Vyplatí se popsat je, protože některé složky mohou být například močopudné, což se vždy nehodí (například list břízy je vhodné plnidlo, ale je močopudný).
Tipy
- Před mícháním směsi byliny na drobno rozemneme, naťové nařežeme ostrým těžkým nožem nebo postříháme nůžkami na drobné kousky.
- Složky směsi podle konkrétního předpisu buď vážíme nebo odměřujeme malou nádobkou (například likérovou sklenkou).
- Bylinné čaje nesladíme, a nebo jen medem. Citron vezme bylinkám jejich vlastní chuť (není-li součástí směsi).
- Příjemnou chuť dodá bylinným směsím i kuchyňské koření: hřebíček, fenykl, anýz, kmín, badyán... Protože potřebují delší čas na vylouhování, nevkládáme je s bylinkami do sítka, ale necháme je volně louhovat v konvici.
Varování
- Nejsme-li zcela zdrávi a léčíme se s nějakou dlouhodobou nemocí, informujeme o skladbě popíjených bylinných odvarů svého ošetřujícího lékaře.
- Před nějakou dobou tak populární bylinkové hrnky s keramickým nebo porcelánovým sítkem nejsou většinou příliš praktické – sítko zabírá dost velkou část vnitřního objemu hrnku, dírky jsou buď malé, takže se uvolněné látky těžko dostávají do vody, a nebo naopak velké a bylinky propadávají do nápoje. Při použití bylinkového hrnku potřebujeme odkládací talířek a dost často si „pobryndáme“ stůl. Navíc, jsou-li hrnky keramické, může mít střep "výluh" (dírky a podední nebývají glazované – z technologických důvodů), což může ovlivnit chuť čaje (i při dlouhodobém používání).
Související články
Další zajímavé články
Diskuze k článku