Jak žádat výživné po prarodičích nezletilého dítěte | rady

Vyživovací povinnost k nezletilému dítěti mají v prvé řadě jeho rodiče, tedy matka i otec. Nemohou-li své povinnosti dostát, může být výživné žádáno po prarodičích. V žádném případě ale prarodiče neručí za dluhy svých dětí. Tedy neplní-li vyživovací povinnost váš bývalý manžel, nemůžete nijak donutit jeho rodiče, aby vám peníze na účet posílali za něj. Věta typu „váš syn mi za půl roku dluží na výživném pro našeho Adámka 6 x 3000, zaplaťte to urychleně za něj“, nemá oporu v právním řádu. Není možné použít proti prarodičům rozsudek, kterým bylo vašemu bývalému manželovi přikázáno soudně, aby na výživu syna či dcery poskytoval určitou částku. To je dluh vašeho bývalého manžela a ten můžete vymáhat pouze po něm, typicky exekucí (případně po jeho dědici, pokud by bývalý manžel zemřel).

Rozhodnete-li se vymáhat výživné po prarodičích (např. proto, že otec nebo matka dítěte je ve vězení, bez práce, alkoholik, neznámého pobytu a vy sám/sama máte minimální příjmy...), musíte zahájit nové soudní řízení, jehož účastníky budou právě prarodiče. Zároveň byste měli být srozuměni s tím, že soud zahájí řízení se všemi prarodiči a u všech bude zkoumat jejich možnosti a schopnosti výživné poskytovat. Podle zákona totiž platí, že příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost jen tehdy, nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší. Je-li několik osob v témže stupni příbuzenství k dítěti (typicky 4 prarodiče), každý z nich je povinen plnit vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrů ostatních. V závěru se tak může stát, že dítěti bude povinna přispívat na výživu vaše matka, nikoli matka vašeho bývalého manžela či přítele, což nemusí být právě podle vašich přestav. Prarodičům se neukládá vyživovací povinnost dohromady, ale zvlášť (tj. některému nebo i všem nemusí být uložena vůbec).

Další rozdíl je v tom, že babička i dědeček mají ze zákona mnohem menší rozsah vyživovací povinnosti. Zatímco dítě má povinnost podílet se na životní úrovni obou svých rodičů, ve vztahu k prarodičům přísluší vašemu dítěti výživné pouze ve výši NUTNÉ POTŘEBY. To znamená, že bude-li jeden z rodičů milionář, i nezletilé dítě má právo na to podílet se na jeho životní úrovni. Bude-li jeden z prarodičů milionář, neznamená to, že mu soud stanoví povinnost poskytovat velmi vysoké výživné. Takové jednání soudu by ani nemělo oporu v zákoně. Může se proto stát, že po několikaměsíčním soudním řízení bude prarodičům nařízeno plnit výživné v řádu několika set korun měsíčně, ačkoli sami mají relativně vysokou životní úroveň.

O výživném rozhoduje okresní soud v místě bydliště nezletilého. Návrh proto podejte tam. Není přitom rozhodné, kde má dítě zapsané trvalé bydliště, ale kde s ním skutečně bydlíte. Občas se stává, že se matka s dítětem po rozvodu odstěhuje, ale ještě několik let mají oba zapsáno trvalé bydliště v místě 100 km vzdáleném od nového domova.

U dítěte lze přiznat výživné i tři roky zpětně. Tyto tři roky se vypočítají ode dne zahájení soudního řízení. Výživné však není možné přiznat, pokud by bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud by pravděpodobně nepřiznal výživné sedmnáctiletému dítěti, které by bylo k prarodičům vulgární, fyzicky nebo psychicky by je napadalo atd.

Při určení výživného bude soud nejen zkoumat, jaké jsou skutečné majetkové poměry prarodičů, ale také skutečnost, jaké jsou jejich možnosti a schopnosti a zda se bez důležitého důvodu nevzdali výhodnějšího zaměstnání či jiného majetkového prospěchu. Změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě i bez návrhu. Tedy pokud by například byla babičce stanovena vyživovací povinnost v částce 1000,- Kč měsíčně, ale babička by onemocněla a sama by se ocitla ve finanční tísni, soud by ji mohl vyživovací povinnosti zprostit.