Jak se bránit pomluvám

Dezinformace o nás šíří i lidé, kteří to nemyslí zle, ale špatně si vyloží naše chování. Jestliže často mluvíme v narážkách, mlžíme, vyhýbáme se odpovědi nebo přeháníme, nelze se divit, že si to posluchači přeberou po svém. Slovům často přisoudí jiný význam. Proto bychom měli sdělovat pouze to, co chceme, a to způsobem, který nepřipouští jiný výklad.

Terčem pomluv se stávají i jedinci, kteří sami šíří klevety o ostatních. Pokud na nikom nenechají nitku suchou, měli by počítat s tím, že je pouze otázkou času, kdy se jim jejich taktika vymstí a zlo se jim vrátí.

Snadným cílem pomlouvačů bývají i lidé uzavření, osamělí. Protože se s málokým stýkají a nic o sobě neříkají, zavdávají prostor ke spekulacím. Odsud je jen krůček k drbům a pomluvám. I když tedy patříte mezi čistokrevné introverty a velice neradi propouštíte cokoli ze svého soukromí, zkuste se alespoň trochu překonat. Když prohodíte tu a tam pár konverzačních vět, usmějete se, dáte najevo zájem o jiné, lidem to bude sympatické. V takovém případě nebudou mít potřebu šířit o vás polopravdy, smyšlené historky nebo vyloženě lži, které se zakládají na spekulacích a zjitřené fantazii.

Jestliže o sobě schválně šíříte příběhy, v nichž figurujete jako oběť nebo naopak hrdina, ačkoli se nezakládají na pravdě, riskujete, že dříve nebo později to někdo prokoukne. Takoví lidé nebývají extra oblíbení, a ostatní si je pak zbytečně berou do úst.

A nejkřiklavější případ na konec. Trávíte-li téměř veškerý volný čas, s nadsázkou řečeno, tomu, že pomluvy vymýšlíte a ochotně šíříte, byl by zázrak, kdyby se to neobrátilo proti vám. Jestliže na každém vidíte jen nedostatky a ty ještě náležitě přibarvíte a nafouknete do lží, stanete se sami obětí těch, kteří si neberou servítky, když mluví na vaši adresu.