Jak poznat jedovaté rostliny na zahradě | rady

K obzvláště jedovatým okrasným keřům patří LÝKOVEC JEDOVATÝ. Planě rostoucí je zákonem chráněný. Nejvíce jsou jedovaté sloučeniny zastoupeny v plodech. Ty jsou tak jedovaté, že i 10 člověkem požitých bobulí může mít za následek těžkou otravu a dokonce i smrt. Proto se nedoporučuje vysazovat tyto byť nádherně vypadající, ale silně jedovaté rostliny do zahrad, kde se pohybují menší děti. Lýkovec je nebezpečný i pro některá zvířata, pokud se vyskytne a nebo díky ptákům se vysemení na pastvinách. Pokud si z něj natrháme domů kytku do vázy, může nás z jeho omamné vůně začít bolet hlava!

Jedovaté sloučeniny obsahuje i poměrně hojně používaný DŘIŠŤÁL OBECNÝ. Ten často vidíme zvláště v živých plotech a na okrajích zahrad. U něj se jed vyskytuje ve všech částech rostliny, vyjma plodů. Zvláště jedovatá je kůra. Chemikálie vyvolává psychické potíže, nervozitu, zneklidnění, poruchy dýchání. Do těla se obvykle dostává při poranění trny, kterých má rostlina opravdu hojnost.

Podobné alkaloidy obsahuje i MAHONIE CESMÍNOLISTÁ. Působí narkoticky a způsobuje mírné zažívací potíže. Avšak její bobule mají nepříjemnou hořkou chuť, takže je nepravděpodobné, že by byly konzumovány. Avšak konzumace dekorativních červených peckovic CESMÍNY OSTROLISTÉ může způsobit vážnou otravu dospělého člověka, bohužel byly zaznamenány i případy smrtelné.

BRSLEN EVROPSKÝ, který dorůstá až 6ti m výšky obsahuje ve všech svých částech glykosidy, ty působí na srdeční sval a v semenech jsou obsaženy dokonce alkaloidy, které mohou způsobit otravu, která se pozná až po 10ti hodinách. Tyto krásné a často i pro děti lákavé plody mohou být dokonce příčinou smrti.

Jedovatý alkaloid buxin je obsažen v ZIMOSTRÁZU VŽDYZELENÉM. Je jedovatý pro lidi i pro zvířata. Jeho konzumace ale není pravděpodobná. Kůra a listy obsahují směs alkaloidů, především buxin, dále silici a třísloviny.

Přes 50 specifických alkaloidů obsahuje BRČÁL BARVÍNEK. Některé jeho obsahové látky se využívají ve farmaceutickém průmyslu.

Otravy TISEM ČERVENÝM se projevují zvracením, bolestí žaludku, průjmem, křečemi, slabým pulsem, v těžších případech i bezvědomím, po němž může následovat smrt. Vzhledem k tomu, že taxin se velmi rychle vstřebává z trávicího ústrojí, může smrt přijít doslova během několika minut po požití rostliny. V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Tis je jedovatý i pro řadu zvířat, např. pro koně, skot, ovce, prasata, drůbež aj., naopak pro hmyz a většinu divokých ptáků je tis zřejmě zcela neškodný (někteří ptáci pojídají míšky a šíří semena trusem). Vyjma míšku obalujícího semena a dřeva je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně 10 jedovatých pseudoalkaloidů souhrnně pojmenovaných jako taxin, jehož obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6% do 2% (nejvíce jej obsahují v lednu, nejméně v květnu).

ZERAV ZÁPADNÍ se u nás hojně pěstuje v řadě forem v parcích, na hřbitovech apod., většinou pod lidovým názvem „cypřiš“. Dříve býval symbolem smutku. Všechny části rostliny jsou jedovaté, nejvíce vrcholky mladých větévek. Přítomna je mj. silice s vysokým obsahem účinného tanacetonu glykosidy, kafr, třísloviny aj. V minulosti měla tato velmi hezká dřevina na svědomí mnoho lidských životů, v důsledku neodborného požívání účinných látek, které obsahuje.

Stejně tak je to s pěnišníkem (Rhododendron), čemeřicí černou (Helleborus niger), durmanem bílým (Datura candida), jalovcem (Juniperus), jmelím (Viscum), mochyní (Physalis), náprstníkem (Digitalis), srdcovkou (Dicentra)… U všech těchto rostlin byla prokázána toxicita.