Jak pečovat o hřebeny a kartáče na vlasy

Zvláštní pozornost vyžadují kartáče, jestliže jsme vyznavačem takzvané „no poo“ metody. Ta spočívá v tom, že k mytí vlasů nepoužíváme běžné šampony. Místo nich poslouží třeba jedlá soda smíchaná s vlažnou vodou, žitná mouka a další ingredience, které míváme běžně doma. V obchodech jsou k dostání i speciální jemné prášky, namleté z různých rostlin. I ty se smíchají s vodou, aby vytvořily kašičku, a teprve potom se nanášejí na pokožku hlavy.

I když je u této metody nutné vlasy velice důkladně opláchnout, přeci jen se stane, že tu a tam něco ulpí a pak to vyčesáváme. Aspoň do té doby, dokud si postup řádně neosvojíme.

Kartáče a hřebeny bychom měli minimálně jednou za dva týdny vyčistit. Pokud mají zuby nebo štětiny příliš husté a používáme je často, klidně jim dopřejme pozornost častěji. Tedy za předpokladu, že nejsou vyrobeny z materiálu, kterému příliš častý kontakt s vodou nedělá dobře. To se ale u kartáčů na vlasy běžně nepředpokládá a pokud jsou vyrobeny ze dřeva, tak jejich povrchová úprava by je měla dokonale ochránit.

První, čeho si všimneme, jsou vyčesané vlasy, které se na hřeben namotaly. Opatrně je vyndáme. U některých kartáčů, například těch, co mají kančí štětiny, to většinou trvá déle. Pomoci může speciální kovový hřebínek přesně pro tyto účely, takže údržba nebude trvat dlouho.

Nečistot, suché pokožky a stylingových přípravků, které na hřebeni zůstaly, se zbavíme nejlépe tak, že hřeben dáme do teplé mýdlové vody a odmáčíme ho. Když to jde špatně, můžeme si pomoci jedlou sodou. Tu používáme pouze u umělohmotných kartáčů, nikoli u dřevěných nebo jiných, drahých materiálů.

Kančí štětiny lze zbavit špíny i za použití šamponu na vlasy. Používáme samozřejmě velice malé množství, rozmíchané ve vodě, čištění by mělo trvat jen velice krátce. Takzvaný „kančák“ se nedoporučuje namáčet na delší dobu.