Jak vychovávat dítě | rady na výchovu s důrazem na rozvoj jeho osobnosti

Prvním a nejdůležitějším vychovatelem dítěte je rodina. V rodinném prostředí si dítě rozvíjí svoji osobnost, učí se každodenní činností, příkladem dospělých nebo získává poznatky od starších sourozenců. Proto je důležité, abychom s dětmi jednali férově, naučili je rozlišovat, co je a není správně. Vlastním příkladem učíme dítě základním zdvořilostním návykům. Okolí a prostředí, jež dítě obklopuje, tedy rodina, lidé, materiální vybavení, to vše ovlivňuje znalosti a dovednosti, které dítě postupně získává a prožívá. Lidé vlastně představují nejdůležitější součást výchovy a ovlivňování malého dítěte. Kvalita sociálních vztahů, vzorců chování a mezilidské vztahy jsou významným faktorem, z kterých dítě čerpá.

Základní přirozeným prostředkem výchovy dítěte je hra. Dětská hra má větší význam, než bychom si mohli myslet. Hra je pro dítě zajímavá, příjemná, tvořivá, dítě objevuje, zkouší metodou pokusu a omylu a přináší mu radost. Navíc hra napomáhá pěstovat a upevňovat morálně volené vlastnosti - vůli, trpělivost, toleranci, snaživost, pečlivost, ohleduplnost, rozvíjí myšlení, pomáhá k získávání nových poznatků, zkušeností a vědomostí. Dítě se musí učit hrát si samo, ne vždycky, kdykoliv si právě dítě zamane, mají rodiče čas. Ale je přínosem pro rozvoj osobnosti dítěte, když si s ním rodiče také chvilku hrají. Děti hra více baví, obohatí je o nové zkušenosti, jak ke hře přistupují dospělí, naučí se novou techniku hry, získají celkově další poznatky. Hrajte s dětmi pexeso, různé vědomostní hry, stavte domy, silnice nebo hrady se stavebnicemi, můžete i soutěžit, aby se dítě naučilo vyhrávat i prohrávat. Protože i život je takový, že se vždy nevyhrává, dítě si zde učí pěstovat vůli, naučí se toleranci, trpělivosti.

Dalším významným faktorem ovlivňování dětí je předškolní zařízení a adaptace na toto prostředí. Rodiče by měli pomáhat s adaptací na školku tím, že se nebudou s dítětem při raním předávání dlouho loučit, když se nemůže dítě od nich odpoutat a brečí, mít na dítě přiměřené nároky, aby zvládalo základní hygienické návyky a základy sebeobsluhy. Dítě si ve školce zvyká na nové prostředí, na děti a lidi kolem sebe, učí se soužití s jinými dětmi a rodiče by jim v tom měli pomáhat svým přístupem, pochopením, domluvou. Tedy spolupracovat i s pedagogem, být s ním v kontaktu, aby vzájemné působení prospělo dítěti a pomohlo k jeho integraci. Tohle vše napomáhá k utváření prvků sociální výchovy dítěte. Cílem předškolního vzdělávání je rozvoj osobnosti každého dítěte vzhledem k jeho fyzickým a psychickým možnostem, tedy s přihlédnutím k jeho individuálním potřebám a schopnostem.

Dítě je tedy ovlivňováno prostředím, avšak nejpřirozenějším prostředím je příroda, která přispívá k mnohostrannému rozvoji osobnosti malého dítěte. Harmonie přírody, vnímání její krásy, vztah ke zvířátkům, které tam žijí, velmi pozitivně působí na dětskou psychiku a na osobnost dítěte vůbec. Pěstujte u dětí kladný vztah k přírodě, aby se ji učily šetřit a ne ničit. Pozorujte s nimi živou přírodu, jmenujte zvířátka, ptactvo, sledujte s nimi přírodní úkazy, počasí, to vše obohacuje jejich poznatky a slovní zásobu. Rozvoj osobnosti dítěte by měl probíhat kontinuálně ve všech výchovně vzdělávacích oblastech nenuceným a přirozeným způsobem, a měl by být vždy prožitkový a spontánní.