Jak udělat masopustní koblihy podle východočeské tradice | recept

Tradici masopustu asi není třeba zmiňovat, kdo ji nezná, může vyhledat v encyklopedii. Ovšem stojí za připomenutí, že český masopust dobyl svět. Vesnické maškarní obchůzky a masky z Hlinecka (okres Chrudim, Pardubický kraj) byly pro svůj po staletí udržovaný svéráz koncem roku 2010 zapsány do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva organizace UNESCO. A čím jsou maškary při obchůzce uctívány (= hoštěny)? Smaženými koblihami! „Pečte šišky a kobližky, k tomu korbel piva,“ zpívali „maškarádi“ na Hlinecku už v 19. století.

Východočeské masopustní koblihy připravené podle našich prababiček jsou pečivo, nad nímž musí všem nutričním specialistům hrůzou vstávat vlasy. Naštěstí se pečou jen jednou do roka. Prabáby na nich nešetřily – však se koblihy nabízely maškarnímu průvodu, a to by bylo, aby byly šizené! Mluvilo by se o tom celý rok.

Venkovské koblihy voněly rumem, badyánem, vanilkou. Nebylo zvykem koblihy vykrajovat – balily se jako buchty a pak zakulatily. Je zajímavé, že i v domácnostech, kde se všechno smažilo na sádle (protože ho bylo dost, zejména v masopustě), se na masopustní koblihy kupoval (drahý) olej. Koblihy byly něco mimořádného, tak si zasloužily olej. Mimochodem, i Tereza Nováková, jejíž román Drašar se odehrává i na Hlinecku, připomíná pečivo smažené na oleji jako mimořádnou lahůdku.

Koblihy recept: Do vyšší zadělávací nádoby dáme tři žloutky, 50 gramů cukru (ze kterého jsme lžíci oddělili do kvásku), 40 gramů másla nebo rostlinného másla, dvé poctivé lžíce rumu a šťávu a ostrouhanou kůru z půlky citronu. V hrnku ohřejeme 250 ml mléka, rozdrobíme do něj baliček droždí, přidáme lžíci mouky, lžíci cukru a rozmícháme.

Než vzejde kvásek, odvážíme 600 gramů hladké mouky (sklenici odebereme a dáme stranou). Mouku prosejeme, aby se provzdušnila a rozmícháme v ní půl čajové lžičky soli. Žloutky s máslem a rumem vyšleháme do pěny. Pak pozvolna přimícháváme prosátou mouku a kvásek. Hněteme těsto, do kterého po troškách přilijeme ještě asi dvě deci vlažného mléka. Vypracujeme měkké hladké těsto. Poprášíme troškou odebrané mouky, přikryjeme utěrkou a dáme asi na půl hodiny kynout.

Masopustní koblihy se na východočeském venkově plnily švestovými povidly. Zatuhlá povidla se před použitím rozmíchala s trochou rumu a okořenila se badyánu. Než těsto vykyne, připravíme si náplň z 250 gramů švestkových povidel, dvou lžic rumu (tuzemáku) a půl hvězdičky roztlučeného badyánu. Nepřislazujeme je.

Vykynuté těsto překlopíme na pomoučený vál. Rozdělíme je na tři části a vyválíme delší tlustší válečky. Z nich nakrájíme stejně velké kousky. Protože je těsto poměrně měkké, při práci je podsypáváme zbytkem odložené mouky. Z kousků těsta vytvarujeme kouličky, ty od středu vytáhmeme dokulata, aby těsto ve středu zůstalo silnější než na okrajích. Na střed položíme lžičku povidel, okraje velmi pečlivě spojíme (jako když děláme buchty). Rukou zakulatíme a položíme na pomoučený tácek. Naplněné koblihy necháme ještě deset minut kynout.

V kastrole „železňáku“ (se silnými stěnami) rozehřejeme vyšší vrstvu oleje. Musí být asi tak vysoká, jak vysoké jsou kynoucí koblížky. Rozpálenost oleje zkontrolujeme vhozením kousku těsta – když se olej kolem něj začne pěnit, je dost rozpálený. Pak plochou podběračkou rychle vložíme koblihy do kastrolu a přiklopíme poklicí.

Od koblih neodcházíme, jejich smažení je poměrně svižné. Asi po dvou minutách pokličku odklopíme, jednu koblihu kontrolně převrátíme. Když má zlatohnědou barvu, rychle otočíme všechny. Používáme obracečku, nepícháme do nich. Z druhé strany už koblihy smažíme bez přiklopení.

Usmažené koblihy pokládáme na drátěnou podložku (na vesnici byly běžně, sušily se na nich v troubě i na kraji plotny různé potraviny nebo ovoce). Lze použít i větší drátěné síto. Když nemáme ani to, vyložíme tác papírovými ubrousky nebo utěrkami a koblihy klademe na ně, aby přebytečný tuk vysály.

Do vřelého tuku rychle vložíme další várku koblih a usmažíme stejně. Protože je v těstu rum, koblihy nenasáknou příliš tuku, takže ho v kastrole moc neubylo. Jestliže ale před poslední várkou chceme trochu oleje přidat, přilijeme olej, zahřejeme a pak teprve vložíme koblihy (nepřiléváme studený olej během smažení).

Venkovské masopustní koblihy se ještě horké obalovaly v moučkovém cukru s vanilkou. V současné době by nám to asi připadlo až příliš sladké. Proto nám postačí koblížky jen pocukrovat sypátkem (nebo cukrem v čajovém sítku). Ale jestliže chceme poznat autentickou chuť, pár jich obalit můžeme.

Koblihy podle tohoto receptu mají jemně vykřupanou tenoučkou kůrku, pod níž je těsto lehké jako pápěří. Když jednu ochutnáme, ruka už automaticky sahá po další a po další… A když mísa s masopustními koblížky zmizí, pochopíme, proč po masopustním úterku následovala „škaredá středa“ zahajující šestitýdenní půst.

Rázovitost maškarních průvodů je po mnoho pokolení spontánně zachovávána na Hlinecku (Pardubický kraj, jihovýchod okresu Chrudim). Maškary (maškarádi) mají svou přesně danou podobu a předem určenou roli v průvodu. Obyvatelé vesnic (Hamry, Studnice, Vortová ) používají k výrobě maškarních převleků tradičních materiálů (například slámu). „Maškarádům“ ponechávají po generace předávaná jména: strakatý (laufr) se ženuškou, turci, ras s kobylou, slaměný, kominík, medvědář s medvědem.