Jak udělat malinový džem | recept

Zahradní nebo divoké maliny? Malinový džem vaříme z lesních i zahradních malin. Maliny zahradní se lépe trhají, jsou větší a jejich sběr nepředstavuje žádnou velkou námahu. Sběr lesních malin vyžaduje určitou přípravu: musíme mít vytipované místo, kde maliny v hojném množství rostou, musíme se za nimi vypravit s vhodnými nádobami, musíme mít dost trpělivosti, nesmíme cestou zabloudit… No není to dobrodružnější, než vyjít pouze na zahradu? Ale je ještě jeden rozdíl – maliny divoké jsou sice menší, ale mnohem aromatičtější.

Na přípravu malinového džemu budeme potřebovat maliny, cukr a želírovací přípravek, nejlépe se osvědčil pektogel. Bez něj nám džem neztuhne. Použití pektogelu umožňuje, že ovoce vaříme jen velice krátce, takže neztrácí původní barvu, chuť, vůni a vitamin C.

Malinový džem by asi měla kuchařka/kuchař připravovat sama – bez zbytečného publika. Zejména lesní plody jsou často obsazeny původními majiteli malin – larvičkami malinovníka plstnatého. Děti, zejména slečny, někdy neradi vidí, že se v malinách něco hýbe, a ono se tam hýbat bude. Proto maliny přebereme, zšedlé červivé plody vyhodíme, ale musíme si být vědomi toho, že v malinách ještě nějaké ta larvička zůstala. Ony tam tolik nevadí, v dalším kroku vysvětlíme. Mnohem větší nebezpečím jsou zelené ploštice – hlavně kněžice trávozelená, jejíž obranný pach je těžko snesitelný – a zkazí pěknou hromádku malin.

Vzhledem ke zrníčkům v plodech a pro předpoklad zbylých larviček je nejlepší maliny odšťavnit. Sítkem lisovacího zařízení projde jen čistá šťáva a dřeň, ostatní odšťavňovač vyplivne, a už nás nezajímá, co všechno tam bylo. Pro útlocitné povahy – není třeba se obávat, že jsou ve šťávě vylisovaní červíci. Tak velký tlak žádný lis nevyvine.

A teď už to půjde ráz na ráz: vylisovanou dřeň odměříme a dáme vařit. Vaříme tak pět minut, ne déle. Pak přisypeme cukr a pektogel – na každý jeden litr (což je asi kilogram) malinové dřeně přidáme půl kilogramu cukru a jeden pektogel.

Mícháme, aby se cukr rozpustil. Když se malinový džem začne znovu vařit, necháme jen tři čtyři minuty bublat, a hned odstavíme. Když bychom malinovou dřeň vařili déle ve snaze ji zahustit, ztratila by typickou barvu a vůni a chuť by se také trochu změnila. Popsaný způsob je pro zachování čisté a svěží malinové chuti a vůně nejlepší. Je to vyzkoušeno.

Horkou malinovou marmeládu lijeme do skleniček (ideální 0,2 l), převracíme na víčko, aby se dobře zatáhlo. Po vychladnutí popíšeme.