Jak sušit rostliny | rady

Namátkou uveďme alespoň některé druhy z našeho zeměpisného pásma vhodné k sušení: achillea, měsíčnice, bělotrn, černucha, chrpa, hortenzie, pivoňka, limonka, smilek, silenka, smil, ostrožka, pampová tráva, pestrovka, růže, šuškarda, nevadlec, levandule, craspedie, vratič, kontryhel, pšenice, pryskyřník, mochyně, třeslice, zlatobýl, rákos, orobinec, oves a další.

Sušení se provádí vzduchem, což je nejčastější, dále pak chemickými sušidly - silikagelem, boraxem, kamencem a nebo sklářským pískem. Dříve bylo poměrně časté lisování rostlin. Nyní je moderní spíše sušení v mikrovlnné troubě. Vzácné je preparování glycerínem.

Ideální pro SUŠENÍ VZDUCHEM jsou tmavé teplé čisté a dobře větrané prostory. Ideální jsou tedy půdy a podkroví. Rostliny určené k sušení sbírejte v době, kdy jsou nejsušší, to znamená nikdy ne po dešti. Vhodná fáze sběru je u jednotlivých rostlin různá. Obecně se dá říct, že nejvhodnější doba sběru rostlin je tehdy, když rostlina není ani příliš rozkvetlá ani příliš nezralá a nevyvinutá. Před sušením odstraňte ze spodní části rostlin listy, suší se totiž výrazně pomaleji než květy. Skupinu rostlin svázanou provázkem neutahujeme příliš těsně, aby vzduch mohl proudit dostatečně mezi jednotlivými kusy svazku. Vhodné je i použití gumičky, která se smršťuje zároveň se sesychajícími rostlinami. Květy musí viset dolů - napomáhá k tomu jejich hmotnost a ta také udržuje stonky rovné.

Některé květiny, aby se jim ve svislé poloze nezkroutily květy nebo celá květenství, musíme sušit provlečené do drátěného pletiva. Dokonale suchou rostlinu poznáte podle toho, že se její stonek po ohnutí v nejširší části přelomí. Jsou ale i jisté výjimky u rostlin, kdy není vhodné sušit je stonkem nahoru - například mochyně židovská - lidově nazývaná jako lampionky. Ta se musí sušit stonkem dolů. Její nafouklé plody by vypadaly velmi nepřirozeně, pokud by se sušila tzv. vzhůru nohama. Je nejlepší položit ji na zavěšený provázek, v takové poloze, v jaké rostla.

SILIKAGEL se prodává ve formě krystalků, ty se musí rozdrtit , aby dokonale pokryly povrch rostlin a květů. Tento postup představuje tzv. CHEMICKÉ SUŠENÍ. Je potřeba vzduchotěsná plastová krabička, do které vsypete nejdříve dostatečnou vrstvu rozdrcených krystalků, pak vložíte květy určené k sušení a poté přisypáváte další drcený silikagel. Štětečkem musíte jemně zahrnovat i do těch míst, kam se sypáním silikagel nedostal. Materiál zkontrolujte po dvou dnech, pokud silikagel zrůžověl, květy vyjměte, při dalším sušení by zkřehly tak, že by se při manipulaci poškozovaly.

K dalším způsobům dlouhodobého uchování rostlin patří lisování, skeletování, moření, laminování a voskování.