Jak si užít Babiččino údolí | tipy

Babiččino údolí je dokonalým marketingovým příkladem, jak „dobrá značka“ dělá reklamu sama sobě. Mezi námi – jsou krásnější údolí, zachovalejší lidová architektura, zajímavější fauna a flóra, krásnější splavy. Ale v Babiččině údolí spolu vše ladí, jedna zajímavost přechází do druhé, všechno je tak nějak při ruce a vše nám připadá známé. Protože nad celým Babiččiným údolím se stále vznáší nostalgické fluidum zachycené v idylické Babičce Boženy Němcové. Lidé obvykle navštíví Babiččino údolí třikrát za život: jako děti, se svými dětmi a pak v seniorském věku. Babiččino údolí nikdy nezklame.

Babiččino údolí patří do Ratibořic. Leží severně od České Skalice v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Do České Skalice, která je turistickým střediskem pro návštěvu Babiččina údolí a jeho okolí, lze dojet po silnici E67 (mezi Hradcem Králové a Náchodem). Do České Skalice se dá také velmi pohodlně cestovat vlakem - z Prahy (přes Hradec Králové) tam jezdí i přímé rychlíky (do Trutnova). Při cestování vlakem z Moravy je třeba vystoupit v Pardubicích a přejet do Hradce Králové. Do České Skalice jezdí také autobusy (od Jaroměře nebo od Náchoda).

Česká Skalice stále žije tradicí Boženy Němcové. Turisté rádi navštíví muzeum, které nese její jméno. Je dobré předem se podívat na webové stránky muzea, protože jeho správa nabízí po celý rok zajímavé programy. Výlet je pak možno spojit s vybranou akcí. Učitelé oceňují, že některé programy muzea jsou speciálně připraveny pro školní výpravy.

V České Skalici je možno velmi dobře se najíst v bufetech a restauracích. Stačí se jen zeptat místních na cestu k nejbližšímu z nich. Ve Skalici stojí mimo jiné také vila Čerych, kde se v roce 2010 natáčel film Odcházení, jehož scénář napsal a film režíroval Václav Havel. Autorka Babičky Božena Němcová vychodila v České Skalici školu.

Pro turisty, kteří mají rádi pevný řád, anebo kteří nechtějí tápat, je v připravena naučná stezka Babiččiným údolím. Značená a informačními tabulemi opatřená cesta začíná v České Skalici u Barunčiny školy, vede podél Úpy do Ratibořic, odtud na Rýzmburk, kde končí. Trasa naučné stezky měří sedm a půl kilometru a má pětadvacet zastavení. Turisté poznávají přírodní zajímavosti nebo jsou upozorněni na památku vztahující se k dílu Němcové.

Z České Skalice vede do Ratibořic červená turistická značka. Velmi pohodlná a udržovaná cesta vede podél lesoparku, je stinná a nejsou na ní nástrahy, které by bránily dobrému průjezdu kočárku nebo invalidního vozíku. Asi po dvou kilometrech turisté dojdou k loveckému pavilonu a od něj už je vidět ratibořický zámek.

Na příjezdu do Babiččina údolí autem nebo na kole, prakticky u „téčka“ silnic od Skalice a od Zliče, stojí pomník Boženy Němcové – sedící postava spisovatelky s knihou na klíně. Autorem je sochař František Vejsa. Figurální plastika, zhotovená roku 1912, byla původně soukromým majetkem zdejšího továrníka, pak stála před školou ve Zliči a od roku 1075 vítá návštěvníky Babiččina údolí na příjezdové cestě.

Do výčtu knižně proslavených míst patří ratibořický zámek, kam babička s vnoučaty chodila navštěvovat vlídnou paní kněžnu. Letní sídlo vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské je jednopatrová stavba ve stylu italských letohrádků s pozdější empirovou úpravou. Zámek má své webové stránky, a protože otevírací doba této památka se mění podle sezony, je dobré předem se na stránkách ujistit, zda a kdy je zámek otevřen. Někomu stačí jen prohlédnout si zámecký park.

Od zámku vede cesta ke mlýnu. Ke mlýnu přiléhá vodní mandl – technická památka s expozicí plátenictví. Obě památky stojí za prohlídku. Na mlýnském dvoře je možnost stylového venkovského občerstvení – škvarkové placky, chleba se sádlem, kyselé zelí a podobně. Otevírací dobu a přesné vstupní informace lze nalézt na webových stránkách Babiččina údolí.

Na dohled od mlýna stojí další atribut Babiččina údolí – sousoší Babička s dětmi autorské dvojice Pavel Janák (architektonické řešení) a Otto Gutfreund (autor sousoší). Čtyři děti hledají na nebi svou hvězdičku, babička (poněkud disproporční) si na zem položila mošnu vždy plnou neuvěřitelných věcí, Sultán je ve střehu a Tyrl skupinu jistí zezadu (či naopak). V bedekrech je sousoší označováno za jedno z nejkrásnějších v Česku. Každopádně je asi nejznámější.

Podél náhonu osázeného vrbičkami vede široká a velmi pohodlná cesta ke Starému Bělidlu. Panklovi tam sice nikdy nebydleli, ale Němcová do této roubené chaloupky umístila děj Babičky. Dobovým nábytkem bylo stavení vybaveno po roce 1945. V kteroukoliv roční dobu se na Staré Bělidlo přicházejí podívat lidé všech věkových a sociálních skupin. Četli všichni Babičku? A záleží na tom?

Poslední zastávka a vycházková otočka je u Viktorčina splavu. A také zde duch údolí působí: každému musí být na první pohled jasné, že splav s betonovými čely nemůže být oním splavem, u kterého zpívávala nešťastná Viktorka, a přesto si všichni myslíme, že ano. Za teplých dní se turisté u splavu rádi osvěží. Zejména děti z velkých aglomerací poznají, jakou báječnou „vodní atrakcí“ je obyčejný venkovský splav.

Cestou od splavu se už turisté rozhlížejí, že by něco pojedli. Pár kroku od sousoší je „zóna občerstvení“ – restaurace, letní terasy. A poblíž parkoviště je nabízeno další rychlé jídlo a pití s možností posadit se ke stolům. Stánkaři se někdy snaží produkty vtipně pojmenovat v „babičkovském“ stylu. Ale který znalec povídky by měl chuť na Kudrnovy klobásy? Vždyť tato rodina nejčastěji jídala veverky a kočky! I když, jak říkal pan otec ze mlýna: „Proti gustu žádný dišputát!“