Jak se starat o hrnkový ibišek | rady

Stálé a světlé stanoviště. Hlavním předpokladem, aby hrnkový ibišek dobře prosperoval, je jeho stálé „bydliště“ na světlém až slunném místě. Dokud je malý, může to být na okenním parapetu. Když se rozroste, je třeba jeho základnu rozšířit, ale i podstavec nebo květinový stolek nesmí být od okna příliš vzdálen (nezapomínejme, že světla ubývá se čtvercem vzdálenosti). Ibišek je citlivý na přemístění a na každé stěhování reaguje po svém – začne opadávat. Ibišek bude růst i mimo přímé světlo (uprostřed světnice). Bude mít ovšem jen tenké a řídce olistěné větvičky, které neustále “poženou za světlem“. A květů se od něho nedočkáte.

Nároky na teplotu

Ibišek nesnáší průvan a nízkou teplotu. Odborná literatura uvádí kritickou hranici 12 °C. V paneláku je málo pravděpodobné, že by pokojová teplota natolik klesla, ale třeba na chalupě (přes víkend v dílně či na chodbě v práci) se to může stát. Reakce na průvan či chlad: opadané listy.

Květináč

Ibišek nejlépe prospívá v klasickém neglazovaném kořenáči s trochu hlubší (neprosakující) miskou. Jestliže jej z estetických důvodů chcete skrýt v obalovém květináči, pak by měl být dostatečně široký, aby bylo možno pohledem kontrolovat výšku zálivky. Příliš těsný „obalák“ způsobuje časté přemokření, na což ibišek opět nekompromisně upozorní uvadáním a ztrácením listů.

Přesazování

Ibišek je třeba každý rok, nanejvýš po dvou letech, přesadit. Ideální je předjaří. Dopřejeme mu kořenáč o centimetr větší (to pro měření znamená o dva centimetry větší v průměru). Opatrně setřeseme zeminu z kořenového balu a zasypeme jej kvalitním substrátem v vyšším obsahem živin (koupíme zjara v každém větším květinářství a v hobby marketech) nebo kvalitní zemí zlehčenou kompostem (ze skleníku či pařeniště).

Jarní řez

Ibišku sluší jarní sestřih, a může být odvážný. Nemusíme se bát zkrátit všechny tenké výhonky, ale klidně můžeme seříznout i silnější a zdřevnatělé větve. Okamžitě obroste a má chuť kvést. Zaštipování konců nežádoucích tenkých výhonků během roku nevede k ničemu, v místě uskřípnutí vyrazí znovu, a ještě tenčí. Účinný je opravdu jenom razantní řez. Seřezané výhony můžeme zkusit nechat zakořenit jako řízky ve vlhkém písku. Úspěch ale není zaručen.

Na přísun tekutin je ibišek poměrně náročný. Ideální je zalévat jej jednou za tři dny, a to do misky. Když na něj zapomenete, a nebo naopak ibišek přemokříte, upozorní na to svěšenými zvadlými listy (přičemž po půstu se většinou vzpamatuje, ale po přelití listy pustí).

Výživa

Aby ibišek často a hojně kvetl, potřebuje přihnojovat. Na jaře (ale až pár týdnů po přesazení) mu dopřejeme hnojivo dusíkaté, v létě je zaměníme za hnojivo s vyšším obsahem fosforu a draslíku. Při dávkování se držíme návodu výrobce. Chceme-li mu dopřát víc, neocení to, naopak – opět opadá. Ovšem i takzvaně hnojivem spálený a totálně opadaný ibišek můžeme zachránit. Ostříháme jej a dále zaléváme, jako by se nic nedělo. Někdy trucuje třeba i několik měsíců, ale pak opět vyraší. Je to vyzkoušeno.