Jak prožít advent s dětmi (tipy na činnost)

Drhneme, smýčíme, malujeme, pereme záclony, myjeme okna. Pečeme naddimenzovaná množství cukroví. Běháme po obchodech, jako by neměly nastat Vánoce, ale konec světa. Děti zlobí (naštěstí je na pár dní vystraší čert), překážejí nám v práci, prudí na nákupech. A tak je „zaplácneme“ adventním kalendářem ze supermarketu, punčochou naditou „od Barbory“, mísou sladkostí od Mikuláše (ach, co to stojí peněz!) a před Vánoci je raději odvezeme k babičce, abychom mohli domácnost uvést do vánočního stavu. Není to škoda? Vždyť děti rostou tak strašně rychle… Za pár let už o Vánoce doma stát nebudou. A všem zbydou jen vzpomínky. Budou se vázat k vánoční hysterii, a nebo ke krásně prožitým dnům čekání na Vánoce?

Vánoce jsou křesťanské svátky, a z toho se „nevykroutí“ ani ta nejateističtější rodina. A také proč se vykrucovat? Vánoce patří ke kulturním dějinám a advent k Vánocům. Povídejme si s dětmi o smyslu adventu (advent se neslaví, nýbrž prožívá). Vysvětlíme, co byl půst – žádné hody, bujné zábavy, tancovačky (poslední byly na Kateřinu)… Výborně se nám bude vyprávět při odpoledních víkendových vycházkách do přírody. Nízké slunce a brzký soumrak dodá vyprávění a procházce tajuplnou příchuť. Návraty za tmy budou děti bavit.

Svátky adventních „patronů“. Ondřej, Ambrož, Barbora, Mikuláš, Lucie. Ke každému svátku se váže nějaký zvyk (adventní zvyky najdeme v každém slovníku). Zkusme omezit přísun sladkostí: Barbora přece nemusí nadělovat do punčochy (vždyť je za dva dny Mikuláš). Ale neměli bychom na její svátek zapomenout uříznout s dětmi větvičku „barborek“, aby do Vánoc rozkvetla. A jak oslavit Lucku? V ten den nesměly (!) ženy pracovat. Což tedy sejít se se spřátelenou maminkou, nechat děti, aby nám uvařily čaj a pak – v bílém převleku za Lucku – sehrály malé představení (jak bývalo na českém venkově zvykem)?

Čert nebo Mikuláš? Tradice mikulášské nadílky se podivně zvrhla: hlavní roli už nemá štědrý světec, ale jeden až několik čertů. Rodiče děti nevarují, že jim Mikuláš nic nenadělí, ale rovnou vyhrožují peklem, což ovšem bývala až poslední instance. Do bytů nevstupuje rozvážný Mikuláš s vlídným andělem a vzadu se krčícím čertem – na děti se s řinkotem vrhají čerti a chudáka Mikuláše ani nepustí ke slovu. Zkusme to jinak: domluvme se tentokrát ne s představitelem čerta, ale přímo s Mikulášem. Vždyť i toho největšího zlobila je možno za něco pochválit. A je lepší mít doma dítě překvapené tím, že ho někdo obávaný pochválil, než zoufale plačící hodné dítě, které čert vyděsil jen tak preventivně.

Městské akce. V adventu bedlivě sledujeme kulturní kalendáře naší obce. Snad všechna města v adventním čase pořádají všelijaké programy pro celou rodinu – nejefektnější bývá rozsvícení obecního vánočního stromu. Je škoda akci „propást“ a připravit děti o zážitek. Kromě obcí jsou pořadateli adventních akcí také různé neziskovky: mateřská centra, dětské organizace, nízkoprahová zařízení a podobně. Není na škodu podívat se na webové stránky těch, které v našem okolí působí.

Adventní trhy. Ve velkých městech bývají rok od roku krásnější adventní akce. Proto se víkendový výlet třeba do krajského města bude líbit celé rodině. Můžeme se na něj vydat třeba vlakem – pro děti možná neobvyklý zážitek, pro rodiče třeba prostor k (decentnímu) ochutnání nějakého vánočního punče nebo medoviny. Na trzích jsou obvykle nabízeny drobnosti, protože řemeslníci počítají s tím, že nikdo nebude utrácet velké peníze. Adventní trhy mívají i milé doprovodné programy: kluziště na náměstí, koncerty, pouliční divadlo, perníkářské a jiné tvůrčí dílny. Na děti bude silně působit večerní iluminace velkých měst.

Pečení cukroví. U toho děti musejí být. A dovolíme jim podílet se na pečení od samého základu. I hochy bude bavit vážení surovin, mletí ořechů, zpracovávání těsta, vykrajování sušenkových tvarů. Jestli se děti zúčastnily nějakého workshopu, kde se učily zdobit perník, připravíme jim podmínky, aby to mohly zopakovat – ale už doopravdy. Nebo je zdobení naučíme. Není vůbec důležité, že cukroví od dětí nebude tak pěkné, práce bude trvat déle a nadělá se víc nepořádku. To nevadí.

Černé hodinky. Adventní čas je pro ně přímo stvořený. Nebudeme rozsvěcet, když se setmí. Nanejvýš zapálíme svíčku. Povídáme si s dětmi, vyprávíme jim. Každé dítě rádo poslouchá, jaké to bylo, když bylo maličké – dopřejme jim té jistoty, že jsme je vždy měli rádi, že si pamatujeme na jeho první slůvka, první kroky. Zazpíváme si „staré“ písničky. Černou hodinku ukončíme, když si to děti budou přát. Obvykle si to nepřejí. A my poznáme, jak jim je vlídný zájem dospělého vzácný.

Dobročinnost. Během adventu děti slýchají slova charitativní, dobročinný a podobně. Vidí a slyší o různých sbírkách, koncertech, pořadech. Ozřejmíme jim smysl těchto akcí. Ale zároveň jim vysvětlíme, že i charitativní činnost má svá pravidla. Společně s dětmi promyslíme, zda se naše domácnost, ale i ony samy, můžeme něčeho vzdát ve prospěch potřebnějších.

Betlémské světlo. V týdnu před Vánocemi přivážejí skauti do Vídně plamínek, který zapálili (připálili) v Betlémě. Z Rakouska si světýlko rozvážejí národní skautské organizace a ve své zemi je distribuují pokud možno na co nejvíc míst. Ve městech, kde skauti působí, hoří betlémské světlo na veřejných místech a v kostelích. Lidé přicházejí s lucerničkami a odnášejí si své vánoční světlo, který pak na Štědrý den zapálí vánoční svíčky. Děti (s doprovodem dospělých) chodí pro betlémské světlo velmi rády. Informace jsou vždy k dohledání na webových stránkách místní (nebo nejbližší) skautské organizace.