Jak poznat moravské sopky | rady

Poznání moravských sopek by se mohlo stát dobrým „tématem“ cyklistického víkendu nebo kratšího turistického pobytu. Moravské sopky lze rovněž navštívit i při delší rekreaci u vodní nádrže Slezská Harta. Přestože se sopky nacházejí v kopcovitém terénu Nízkého Jeseníku, cesty k nim a mezi nimi jsou schůdné i pro méně zdatné turisty nebo pro rodiny s dětmi.

I když jsou některé sopky propojeny naučnými stezkami a jejich bezprostřední okolí je vybaveno zajímavými moderními informačními tabulemi o sopečné činnosti – což jistě nebylo levné – turisté musí být v mnoha případech "vybaveni" orientačním smyslem, úctou k zemědělské činnosti a touhou dosáhnout cíle stůj co stůj. Najít značky někdy není snadné.

Turistické značení v regionu má celkově "své mouchy“: velice snadno lze sejít z cesty (pokácené stromy se značkami, neobnovené značení, nenápadné a přehlédnutelné odbočky do houštiny), stane se také, že značka končí před dobytčí ohradou. Ohradníky není radno podlézat, ve stádech bývají i býci. Proto je dobré mít stále při ruce turistickou mapu, kde jsou vyznačeny i lesní a polní cesty pro vyhledání jiné trasy.

Nejsnáze dostupná sopka je Uhlířský vrch, dominantní kopec u Bruntálu (silnice číslo 45 nebo železnice ve směru od Lomnice). Je na něm postaven poutní kostel, který bývá v noci osvětlen. Pěšky lze na Uhlířský vrch (647 m n.m.) dojít po zelené značce od Valšova, a nebo z Bruntálu. Žlutá vedoucí z Bruntálu se na zelenou pod vrchem napojí. Autoturisté mohou vůz zaparkovat pod Uhlířským vrchem (respk. u hřbitova).

Uhlířský vrch je přírodní rezervací. Dříve se z něho těžil sopečný tuf. K baroknímu kostelu na vrcholku vede asi tři sta let stará čtyřřadá lipová alej, která je osazena novodobými řezbářsky vyvedenými zastaveními křížové cesty. Z vrcholu sopky je velmi pěkný výhled na Hrubý Jeseník (s Pradědem) a část Nízkého Jeseníku (se Slunečnou).

Po zelené značce (vede přes bývalý lom s odkrytým tufem) se turisté dostanou do Moravského Kočova, kde odbočí na žlutou, která se na rozcestí pod Mezinou napojuje na naučnou stezku Po vulkanitech. Stezka v těchto místech mapuje činnost Venušiny sopky (643 m n.m.) - lávový proud u Meziny - a dále zavede na vrchol sopky. Z Uhlířského vrchu na Venušinu sopku to je necelých šest kilometrů.

Venušina sopka je v okolní krajině přehlédnutelná. Na vrcholu sopky je patrný plochý kráter a boční krátery s lávovými jeskyněmi. Pro povrch Venušiny sopky je typická rezavá struska a sopečný písek. Vrcholek Venušiny sopky je vybaven odpočinkovým sezením pro občerstvení z vlastních zdrojů. Ze sopky je v jihovýchodním směru báječný výhled na část nádrže Slezská Harta, pastviny a na sopku Velký Roudný. V severovýchodním až severním směru je vyhlídka na Hrubý Jeseník.

Dominantou jižního břehu Slezské Harty u obce Roudno jsou dvě sopky Malý a Velký Roudný. Jsou ze všech směrů viditelné. Malý a Velký Roudný jsou nápadné nejen tvarem, ale i zvláštním způsobem udržovaným porostem: typické meze a louky, takže oba kopce jsou výrazně „pruhované“, což láká turisty k poznání, ale ještě víc fotografy – kopce se barevně mění v denní i roční době, což je pro fotografy věčná výzva.

Z hlediska „psychologického“ je lepší nejprve navštívit Malý Roudný. Měří 771 metr a výstup na něj je možný po naučné stezce ze silnice mezi Křišťanovicemi a Roudnem. Vrcholek Malého Roudného je zarostlý a těžko prostupný, ale ze sopky jsou krásné výhledy na severozápad, a zejména na „velkého bratra“ - Velký Roudný.

K Velkému Roudnému je možno přijet autem po místní komunikaci Roudno – Křišťanovice a zaparkovat na začátku naučné stezky. Nebo je možno dojít po naučné stezce Po vulkanitech od sypané hráze Harty. Další cesta (cyklo a pěší) je po silnici od Bílčic (výborná pekárna). Kopec je možno zdolat i od kostela v obci Roudný, ale tady je třeba intuice (značená cesta končí ohradou) – stoupat prostě přímo k vrcholu.

Na vrcholu Velkého Roudného (780 m n.m.) je zděná kaplička, sezení pro odpočinek a dřevěná rozhledna. Výhled na Hartu, Bruntál a Hrubý Jeseník naprosto vyváží útrapy výstupu. Protože vrcholek Velkého Roudného je vyhlášen národní přírodní památkou, je třeba chovat se s maximální šetrností k přírodě.

Tak trochu „nehorovitě“ vyhlíží pátá sopka regionu – Červená hora (749 m n.m.). Leží jihozápadně od Budišova a jihovýchodně od Moravského Berouna na hranici vojenského újezdu Libavá. Červená hora je do dálky viditelná, protože je na ní postaven telekomunikační převaděč. Sousedství s vojenským prostorem bylo důvodem, proč zde byla v 50. letech postavena dodnes fungující meteorologická stanice.

Na Červenou horu je možno dojít po modré značce od Budišova (místy špatné značení a ohrady s dobytkem) nebo od Guntramovic. Od Moravského Berouna a Staré Libavé lze dojít po silnici a polních cestách). Autoturisté mohou zaparkovat pod kapličkou na Cestě Česko-německého porozumění (na silnici mezi Starou Libavou a Guntramovicemi). Od kapličky vede cesta k památnému stromu Zlatá lípa (legenda o Laudonově vojsku), odkud modrá zavede na Červenou horu.