Jak poznat maďarské lázně Bük – Bükfürdő | tipy

S nadsázkou se říká, že na území Maďarska stačí kopnout do země a vytryskne léčivý termální pramen. Když se koncem 50. let minulého století „koplo“ do země v okolí malé obce Bük, nebylo to z iniciativy balneologů, ale naftařů. Namísto nafty však vytryskl mocný asi 60°C horký pramen. Voda byla shledána léčivou, z malého Büku se za pár let stalo velké lázeňské centrum. Protože každé lázně musejí mít nějaké „nej…“ , Bükfürdő se honosí přídomkem „nejmodernější v Maďarsku“. Kdyby se bazírovalo na slovíčkách, měl by přívlastek spíše znít „nejmladší maďarské termální lázně“, veřejnosti slouží od roku 1962.

Neduhy, které termální voda v lázních Bük napomáhá léčit: Poruchy pohybového ústrojí, nemoci páteře, poúrazové a pooperační stavy, různé artrózy, řídnutí kostí, dna (pakostnice), Bechtěrevova nemoc, chronické gynekologické a urologické záněty, revmatismus měkkých tkání, tak zvané „manažerské nemoci“, nemoci dýchacích cest (inhalace), choroby trávícího traktu (podpůrná pitná kúra). Koupání v horké vodě není vhodné pro lidi s vysokým krevním tlakem a onkologickými nemocemi. Skutečně nemocní lidé by měli svůj záměr odjet do Bükfürdő vždy konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Městečko (obec) Bük s lázeňskou čtvrtí Bükfürdő leží na severozápadě Maďarska, v těsné blízkosti hranic s Rakouskem. Proto je nejsnadnější a nejrychlejší cesta autem do Vídně, pak po A3 na Eisenstadt, dále na maďarskou Sopron (Šoproň) a po silnici číslo 84 asi po 50 kilometrech odbočit na Bük. Z Prahy to je asi 345 kilometrů.

Vlakem je nejrychlejší a nejpohodlnější rovněž cesta přes Vídeň- Meidling. Odtud jezdí příměstské vlaky do Šoproně (Sopron), kde se přestupuje na vlak do Büku (směr Szombathely). Při nákupu mezinárodní jízdenky se může v Česku vyskytnout problém, že drážní systém „nedokáže“ najít stanici Bük. Řešením je koupit si jízdenku do Soproně a tam si dokoupit lístek do Büku. Když to v Soproni nestihneme, je možno koupit si dodatkovou jízdenku ve vlaku (bez příplatku). Průvodčí v této příhraniční oblasti mluví běžně německy.

Nádraží v Büku je asi kilometr od počátku obce, která je velmi dlouhá. Od nádraží jezdí malý přibližovací autobus, který projíždí Bükem, zastavuje a zajíždí až do lázeňské čtvrti Bükfürdő. Proto je dobré mít mapku, kde je vyznačeno místo našeho ubytování a prostě ji řidiči ukázat. Zastaví potom na nejbližší zastávce. S řidičem je možno vždy se domluvit nějakou směsicí němčiny a angličtiny.

V Maďarsku se platí forinty. Tisíc forintů koupíme (plus mínus) asi za 70 korun. Když si nestihneme peníze vyměnit v Česku, můžeme to udělat bez problémů přímo v Büku. Buď vyměníme v bance koruny, a nebo si forinty „vytáhneme“ z bankomatu. Ten je rovněž umístěn v budově banky (asi ve středu obce). Placení kartou je možné v lázeňském komplexu (vstupné do lázní, bazénu a wellness služby). V penzionech obvykle chtějí platbu v hotovosti.

Ubytování v Büku seženeme doslova na každém rohu. Kromě hotelů, kempu (veliký kemp i v areálu lázní), penziony zde fungují systémem nabídek „zimmer frei“, ale protože je zde česká klientela vítána, jsou na domech i označníky „volné pokoje“. Toho využívají zejména lidé, kteří do Büku jezdí opakovaně a mají zde už nějaké vazby, případně na doporučení známých.

Hotely a penziony mají obvykle on-line rezervační systém, takže není problém zajistit si ubytování předem prostřednictvím internetu. Ceny za ubytování jsou tak různé, že si může vybrat opravdu každý.

Stravování v Büku: Nejpohodlnější (a někdy dokonce nejlevnější) je koupit si polopenzi. Jestliže se jedeme do Büku opravdu „zregenerovat“, postačí nasnídat se, udělat zdravotní procházku, v poledne něco maličkého smlsnout, dát si „harom deci“ vínka, odpoledne jít do lázní a pak povečeřet. Odpadnou starosti s nákupem snídaně.

Kdyby se chtěl někdo stravovat po svém, v Büku jsou dva nebo tři supermarkety (například Coop s českými reklamami), kde je možno za běžné ceny cokoliv nakoupit. Restaurace v Büku mají české poutače a české verze jídelních lístků. Cena jídel se řídí sezonou. Kdo se (zbytečně) bojí maďarské kuchyně, může si dát wiener schnitzel nebo „smažák“s tatarkou a hranolky.

Co se pití v Büku týká, turistu neznalého poměrů čeká několik překvapení. Tak předně se v maďarských restauracích nekouří. Díky tomu jsou i „paluše“ nejnižšší cenové skupiny (další překvapení – stále tu označení skupin platí) příjemné na posezení. Pivo se v této oblasti čepuje šoproňské (Soproni). Dá se sice pít, ale jedná se o takový „univerzální evropský“ ležák, řídký a málo pitný. Nalévané nealko je proti našim zvyklostem velmi levné. Víno je báječné. Jeho cena je mnohdy srovnatelná s cenou piva. Maďaři jej obvykle pijí z trojek „három deci“, a nebo z půllitrů, ředěné vodou. Voda na ředění je zdarma. V nižších cenovkách víno nabírají odměrkou a přelévají do sklenic. V oblasti kolem Büku jsou výtečná červená vína. Víno se prodává všude. Nikde ale není vidět opilce.

Ke vstupu do lázní je možno koupit si několik typů vstupenek. Na celý den, na odpoledne, do lázeňské části, do zábavní části – a nebo různé kombinace. V hlavní lázeňské budově v prostoru před pokladnami je několik různojazyčných nabídkových cedulí, na nichž jsou vedeny přehledné ceníky. Vestibul je vybaven světelnými tabulemi, na nichž se nabídky možností střídají v různých jazycích, včetně češtiny. Personál u pokladen ale dost často vládne jen maďarštinou, jakož i šatnářky. To ale nevadí, protože pohyb v lázních je všude značen tak pochopitelnými piktogramy, že se v nich bude dobře orientovat i naprosto „hluchý a němý“ člověk.

Značení piktogramy je běžné i v obci Büku. Maďaři zřejmě velmi dobře chápou, že se jejich řeči nic nepodobá a že jen ve velmi málo slovech lze vytušit například latinský základ. Proto jsou k turistům vlídní a rozcestníky vybavují obrázky. S běžnými obyvateli Büku je možno domluvit se německy (Rakousko „za humny“), s mladším personálem penzionů a restaurací také anglicky.

Město Bük leží v absolutní rovině (i když za dobré viditelnosti lemují obzor skalnaté štíty Alp). V Büku se proto hodně jezdí na kole. Chodníky jsou vybaveny cyklostezkami. Cyklisté jsou vlídní, a když se jim nějaký chodec „motá“ po stezce, jen vesele zazvoní nebo zavolají. Nenadávají jako v Česku. V Büku funguje i půjčovna bicyklů pro rekreanty.