Jak poznat Berlín | tipy

Ubytování v Berlíně lze pořídit i velmi levně, zejména mimo hlavní turistickou sezonu. Není třeba zajišťovat je prostřednictvím cestovky. Stačí k tomu základní počítačová dovednost a hodinka strávená u internetu. Většina ubytovacích zařízení má zavedený on-line rezervační systém, takže zájemce může jen filtrovat podle vlastních požadavků na termín, místo a komfort. Nenároční „baťůžkáři“ - backpackers - mohou bydlet ve velmi slušných nadnárodních hostelech, třeba i za deset euro. Protože se předpokládá, že se baťůžkář na cestách chce občas najíst ze svých zásob, jsou hostely zařízeny i dobře vybavenými kuchyňkami a jídelnami. Vše precizně (německy) čisté. Očekává se, že odcházející zanechá společný prostor v tom stavu, v jakém jej našel.

Do Berlína lze cestovat autem, autobusem, vlakem i letadle. Po silnici (dálnicích) to je asi 350 kilometrů. Pro motoristy je příjemné, že mohou používat německé dálnice pouze s českou dálniční známkou. Po cestě se mohou zastavit v Drážďanech. Spojení autobusem je asi nejlevnější (v případě „dobrého“ nákupu se dá jednosměrná jízdenka sehnat i za 550 korun). Nevýhodou je, že je jízdenka (s místenkou) vázána vždy na jeden konkrétní spoj, v případě prodlení není náhrada. Autobusy odjíždějí z pražského terminálu na Florenci. Cesta vlakem je pohodlná (člověk se může projít po vlaku) a navíc nijak omezující – tam i zpět je možno využít jakéhokoliv spojení. Při využití služby eTicket příjde zpáteční jízdenka na asi dva tisíce korun. Vlaky z Prahy odjíždějí z nádraží Holešovice nebo z hlavního nádraží a do Berlína přijíždějí na Hauptbahnhof . Cesta vlakem i autobusem trvá necelých pět hodin. Cestování letadlem je výhodné pro lidi, kteří mají letiště v místě bydliště. Ale i tak po započtení času potřebného v odbavení nevznikne skoro žádná časová úspora.

Po příjezdu do Berlína je nejlepší hned zajít do některého z informačních center (například přímo na nádraží Hauptbahnhof ). Pracovníci (hovoří německy, anglicky a pozor – jsme v bývalé východní zóně – někdy i rusky) jsou vlídní, vstřícní a poradí naprosto se vším. Vyplatí se hned si koupit síťovou jízdenku na městskou dopravu (je skutečně výhodná a kupuje se podle počtu dní). Výborná je rovněž abonentka pro vstup do muzeí. Je tak výhodná, že je „zaplacena“ již po návštěvě třetího objektu. Navíc jsou na průkazce uvedena i taková muzea, o nichž turista ani neví, a jsou velmi zajímavá (muzeum Bauhaus, lékařské, botanické, technické...). Pracovníci informačních center také vybaví turistu mapkami, propagačním materiálem i cennými radami. Ujistí se, že má kde bydlet. Popřejí šťastný pobyt a připomenou, že kdyby něco, stačí se na ně obrátit.

Prohlídka Berlína většinou začíná na Alexandrově náměstí s chloubou „dederonské“ architektury – televizní věží. Bulvár Pod Lipami (Unter den Linden) je takový německý „Václavák“. Dovede k Braniborské bráně (Brandenburger Tor). Vpravo od ní je historická budova říšského sněmu (Reichstag) a velkorysý moderní komplex spolkového sněmu (Bundestag).

Vlevo od Braniborské brány se nachází světoznámý památník holocaustu - bludiště tvořené tisíci betonovými kvádry.

Od Braniborské brány a muzea holokaustu lze dojít i k Checkpoint Charlie, jedinému místu, kde se dalo oficiálně projít ze západního do východního Berlína. Při procházkách Berlínem návštěvník neustále naráží na stopy nedávné historie: rozdělení města na východní (komunistickou) a západní (demokratickou) zónu. Na některých místech jsou i varovně zachovány zbytky někdejší berlínské zdi, oddělující východ od západu. Současný turistický průmysl nejvíce těží právě z upomínek na nehezký život v komunisty řízené části Německa.

Milovníci historie a výtvarného umění zajdou na Muzejní ostrov (v docházkové vzdálenosti z bulváru Pod Lipami). Na ostrově jsou soustředěna nejznámější berlínská muzea jsou soustředěna nejznámější berlínká muzea. Světoznámé Pergamonmuseum nebo Bode Muzeum je právě zde.

K prohlídce Technického muzea nestačí jeden den. Jeho návštěva je vítaným odlehčením od kultury. Technické muzeum počítá s dětskými návštěvníky, ale „otravovat“ se v něm nebude ani odrostlejší mládež. Muzeum využívá moderních multimediálních demonstračních prostředků, mnohé expozice zatahují návštěvníka „do děje“jeho přímou účastí (interaktivita).