Jak sbírat květnové bylinky
V květnu nesmí bylinkář otálet. Vykvétají rostliny, které jsou v jiném ročním období nedostupné. Květnová příroda poskytuje už opravdové žně, ale rozumný sběrač se soustředí právě jen na ty sezónní bylinky, které lze získat jen koncem jara a nebude sušit rostliny, které lze sbírat i po zbytek roku (zabíraly by mu sušící prostor, kterého se vždy nedostává).
Co je potřeba
Látková taška nebo košík
Devětsil lékařský: V květnu snad už jen na horách uvidíme podivné nezelené květy devětsilu. Místo nich však již nalézáme okrouhlé listy, které mívají až půl metru v průměru a v létě si je děti nasazují na hlavu. Celá rostlina je léčivá: květ, list, ale nejvíc oddenek. Devětsil (má devět sil) pomáhá podobně jako plicník při nemocech dýchacího ústrojí, dále působí močopudně, proti zácpě, při nemocech žlučníku a žaludku, čerstvý zevně přiložený hojí rány a záněty. Oddenek trochu páchne, ale to u léčivek nevadí.
Hluchavka bílá: Vypadá jako kopřiva, ale nepálí (je to „hluchá“ kopřiva). Pod listy má řádky bílých pyskatých květů, které děti rády trhají a sají z nich sladký nektar. Hluchavka bílá roste hojně. V domácí léčbě se používá pro usnadnění odkašlávání (dětem). Ke sběru hluchavky je třeba skutečně velké lásky mateřské a trpělivosti – sbírají se totiž jen bílé kvítky, samy o sobě drobné. Sušením se samozřejmě sesychají na minimum. Hluchavka začíná kvést v květnu, ale kvítka lze sbírat až do podzimu. Stejně lze použít i hluchavku nachovou (s ještě drobnějšími květy).
Jírovec maďal: kdo ví, proč bylo při tvorbě české binomické nomenklatury zavrženo jméno, které dal stromu Calr Linné – Aesculus hippocastanum, když se mu beztak říká kaštan koňský? Květy jírovce se sbírají v květnu. Jsou sice vnitřně velmi účinné při léčbě poruch lymfatického a krevního oběhu, ale protože to jsou závažná onemocnění, nedoporučuje se spontánní domácí léčba bez konzultace s lékařem. Bezpečně a účinně můžeme sušené květy jírovce (kaštanu) používat k oplachům kůže při menších popálkeninách nebo při zánětlivých příhodách na kůži.
Hloh: Na mezích a při okrajích lesů se v květnu bělají (a trochu nepříjmně voní) hlohové keře. Při sběru květů hlohu se odštipuje celé květenství i s několika lístečky. Přineseme domů, přesypeme na bílou plachtu a počkáme, až květy opustí drobní broučci, které jsme vyrušili z oběda. Pak květy opatrně přeložíme na místo, kde se budou sušit a plachtu vysypeme (z okna). Tento problém odpadá na větraných půdách – broučci si poradí sami. Sušený hloh je balzám na civilizační choroby: vysoký krevní tlak, srdeční slabost, arytmie, skleróza, migrény, nespavost, klimakterické obtíže.
Bez černý: Keř, se kterým někteří zahradníci neustále bojují, je pro majitele ovšem pravým požehnáním. V květnu sbíráme jeho květy. Část zkonzumujeme zasyrova: namočený v těstíčku a smažený (kosmatice) se podává jako trochu zvláštní sladký zákusek, a nebo se připravuje na slano, a pak podává podobně jako smažený květák (či jiná zelenina). Z čerstvých květů se vyrábí perlivá limonáda s příjemně projímavými účinky nebo zdravotní sirup. Sušený květ bezu se používá při léčení viróz nebo nemocí z nechlazení, kdy je žádoucí, aby se nemocný člověk vypotil (sníží se tak teplota). Pomáhá uvolnit vykašlávání, uvolňuje dýchací cesty. Protože rozpouští kyselinu močovou, pomáhá proti revmatismu a dně.
V květnu rovněž sbíráme: listy jahodníku, maliníku a ostružiníku (později by měly trpkou chuť pro množství tříslovin), mladé výhonky smrku (s citem), mladé listí břízy, kostival, zběhovec, popenec, rozrazil.
Související články
Další zajímavé články
Diskuze k článku