Jak přenocovat v přírodě a neporušit zákony

Na začátek se podrobněji podíváme na jednotlivé pojmy, které s přenocováním souvisí. „Táboření“ je oficiálním pojmem používaným legislativou rozumí se jím souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech. Dalším pojmem je nocování nebo také bivakování, které však v naší legislativě přímo definováno není. Podle nového výkladu zákona bivakování vyjadřuje přenocování pod širákem za sníženého komfortu bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoli odpadků v místě přenocování. 

Jak je to tedy s českými zákony, když budu chtít venku tábořit? Podle ústavy platí, že občanům je dovoleno vše, co není zakázáno. Mezi zákony upravující táboření v přírodě patří zejména zákon o ochraně přírody a krajiny, dále pak lesní zákon. Na soukromých pozemcích je táboření možné pouze s povolením (alespoň ústním) majitele. Lesní zákon zakazuje táboření v lesích a 50 m od jejich okrajů mimo vyhrazená místa. Dle zákona ochraně přírody a krajiny je zakázáno tábořit a rozdělávat ohně mimo vyhrazená místa v národních parcích i chráněných krajinných oblastech. Problematiku táboření ve volné krajině mimo zvláště chráněná území tento zákon neupravuje.

Bivakování, které díky prohlášení Ministerstva životního prostředí není považováno za táboření, je povoleno na převážné většině území České republiky. V lesích je bivakování dovoleno v rámci běžného práva vstupovat do lesa (užívání lesa), pokud je les nebo jeho část běžně přístupný veřejnosti, a to bez ohledu na vlastnictví. Ve zvláště chráněných územích je bivakování povoleno, není-li doslovně výjimečně uvedeno jako přímá poškozující činnost v rámci bližších ochranných podmínek daného území. V terénu, kde je zakázán volný pohyb veřejnosti mimo turistické značené trasy, lze tedy teoreticky bivakovat pouze na značené cestě. Ve volné krajině je bivakování povolené v rámci volného přístupu do krajiny při respektování vlastnických práv k pozemkům.

Pro ty, kdo by rádi přespali v chráněném území mimo kempy ve stanu či pod celtou (tedy ne pod širákem), jsou postupně zřizována tzv. nocoviště. Průkopníkem v této oblasti je Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava. Dobrou zprávou pro všechny milovníky přírody, bushcraftu či trampingu potom je, že jednodenní nocování se obecně toleruje a obvykle se řeší spíše individuálně (domluvou na místě) a to především díky „kauze Hyťha“. Martin Hyťha (Děti Země) na podzim roku 2007 podal demonstrativní žádost o výjimku, aby mohl legálně „bivakovat“ v chráněných územích.