Jak používat turistickou mapu

Seznamte s měřítkem turistické mapy. Mapy jsou nejčastěji vedeny v měřítku 1 : 50 000. Proto se jim také v turistické hantýrce říká „padesátky“. Znamená to, že jeden centimetr na mapě odpovídá 50 tisícům centimetrů, tedy 500 metrům (půl kilometru) v terénu.

Naučte se turistickou mapu skládat a prodlužte její životnost. Turistická mapa se tradičně vydává složena do obdélníkového formátu. Je dobré, když se její uživatel (zejména ženy a děti) naučí rozloženou mapu skládat podle původních záhybů. Neváhejte mapu opatřit plastovým obalem.

Začněte se orientovat ve znázornění map na líci. Na líci turistické mapy je obvykle geografické znázornění (vrstevnice, kóty, lesy, vodní plochy, silnice, cesty, železnice...) doplněné o barevné turistické cesty a další orientační značky. Barevnost cest na mapě odpovídá barvě turistických značek, jimiž je cesta označena v terénu. Turistické cesty se na mapě značí plnou tlustou čarou a jsou v barvách červená, modrá, zelená a žlutá. Líc je pro snadnější orientaci na mapě podkreslen čtvercovou sítí – vodorovné okraje čísla, svislé okraje písmena abecedy. Turistické mapy jsou orientovány na sever, čemuž odpovídá i tisk textu.

Začněte se orientovat ve znázornění map na rubu. Rub turistické mapy má někdy informativní charakter. Nacházejí se na něm zvětšené výřezy větších aglomerací lokality, výpis a stručná charakteristika zajímavých míst podle čtvercové sítě (stručný turisticko vlastivědný obsah mapy) a dále legenda turistických značek použitých na mapě (cesty, hrady, zámky, zříceniny, kostely, vodní plochy, tábořiště, hostince apod.).

Zkontrolujte rok vydání turistické mapy. Na rubu mapy by měl být i rok jejího vydání, což je velmi důležitý údaj. V mnohých domácnostech se najdou velmi zachovalé mapy, ovšem vydané například v 70. letech. Na ty pozor. Pohoří a řeky jsou sice stále na svém místě, ale cesty značené na 35 let starých mapách už mnohdy neexistují.

Před plánovanou túrou se nejprve podíváme na mapu a zvolíme si trasu. Cíl zvolíme s ohledem na čas a fyzickou zdatnost. Počítejme s tím, že méně zdatný turista ujde za jednu hodinu čtyři až pět kilometrů po rovině. Cesta kopcovitým terénem je pomalejší. Pro netrénované turistu je „tak akorát“ patnáct kilometrů za den (což bez problémů ujde i šestileté dítě). Při plánování pěšího výletu je třeba myslet na návrat a buď mít jistotu, že nám z místa cíle jede dost spojů domů, a nebo musíme do délky trasy započítat i cestu zpět. Vzdálenost přibližně odměříme například papírovým měřítkem nebo si příslušnou partii najdeme v internetové verzi turistických map a použijeme nástroje ručního plánování cest.

Z turistické mapy vyčteme i profil trati. Výška terénu je značena vrstevnicemi (hnědé tenké křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výškou). Čím jsou na mapě vrstevnice hustší, tím je terénní nerovnost prudší. Jestliže cesta vede tak, že kopíruje vrstevnici, bude stoupání či klesání nepatrné (na obrázku šipka „údolí“, kudy vede železnice). Jestliže cesta vrstevnice přetíná nebo je na ně dokonce kolmá, budeme stoupat k vrcholu přímou cestou (na obrázku šipka „do kopce“). Jsou-li vrstevnice znázorněny jako husté soustředné (samozřejmě křivé) kroužky, jedná se o výrazný, obvykle do daleka viditelný kopec (viz na obrázku šipka „kopec“).

Když odcházíme na túru, nezapomeneme si mapu vzít s sebou. Někdy se může stát, že musíme přejít úsek, kde turistické značky nejsou nebo si budeme chtít cestu zkrátit třeba po silnici. V terénu mapu používáme tak, že ji vždy nejprve zorientujeme na sever (tedy s mapou v ruce se otočíme čelem k severu). Najdeme nějaký orientační bod, který bude stejný v terénu i na mapě a tím se ujistíme o bodu, kde právě stojíme. Mapa nám je nejvíc platná na nějakém vyvýšeném místě, kde máme přehled o krajině.

Jak zjistíme sever v terénu? Nejspolehlivěji kompasem. Ten třeba máme jako příslušenství telefonu nebo hodinek. Dalším vodítkem je slunce. V zimním čase je na severní polokouli ve 12 hodin (v letním ve 13) na jihu. Protože víme, že za hodinu slunce urazí asi 15 stupňů, můžeme jih (potažmo sever) docela přesně odhadnout (od východu slunce do jeho západu). Nebo poslouží hodinky s ručičkami: Malá rafička míří ke slunci. Přímka, která půlí úhel mezi malou ručičkou a dvanáctkou, ukazuje jih (korigujeme letní čas). Dalším vodítkem je stavba kostela (oltář na východ, hlavní vchod na západ).