Jak pomoci, když nám umírá někdo blízký

Jak se chovat k umírajícímu? Mnoho lidí se zatvrdí a snaží se na smrt blízkého nemyslet. V jeho přítomnosti se snaží mluvit jen o veselých věcech a chová se tak, jakoby ani žádné umírání nebylo. Není to nejšťastnější volba, protože člověk, který umírá, se jistě smrti bojí a rád by si o svých obavách s někým promluvil. Je to obtížné. Umírající začne mluvit o své smrti a co vy mu máte odpovědět? Někdy stačí mlčet a stisknout dotyčnému ruku. Dát mu najevo, že jste tady a že si uvědomujete celou situaci. Bude-li se chtít dotyčný člověk vymluvit, naslouchejte mu a snažte se ho chápat.

Co ještě umírající člověk potřebuje? Umírá-li vám někdo blízký, jistě přemýšlíte, co mu udělat k vůli, jak mu pomoci a jak zařídit, aby poslední chvíle na tomto světě byly pro něj co nejhezčí. Pojďme si říci více o potřebách umírajících. Nejdříve si přiblížíme fyziologické potřeby. Základní je spánek. Pravděpodobně bude nemocný člověk hodně spát. Nebuďte ho, ale buďte připraveni na to, že bude mít večer problémy s usínáním, protože právě večer mohou na člověka nejvíce doléhat obavy.

Další potřebou je jídlo a pití. Smrtelně nemocný člověk může pití a jídlo odmítat. Nesnažte se dotyčného příliš nutit. Důležité je také zmírňovat jeho bolest. Naštěstí k tomu dnes máme různé léky.

Kromě fyziologických potřeb má umírající člověk i další potřeby. Jsou jimi potřeba bezpečí (pocit, že se o něj někdo postará, ale také, že ho někdo má rád). Potřebují také sebeúctu. Musí mít možnost o sobě rozhodovat sám. Proto se nesnažte tato rozhodnutí dělat za něj s tím, že to s dotyčným myslíte nejlépe. Vznikají také duchovní potřeby, které se týkají smyslu života, potřeba být zadobře s blízkými lidmi, uvědomit si, že žití na zemi mělo skutečný smysl.

Fáze umírání Chcete-li být vhodnou oporou pro umírající člověka, je třeba si uvědomit fáze smíření se smrtí. Prochází jimi každý člověk s tím rozdílem, že každému člověku toto období trvá jinak dlouho. První reakcí je šok. Umírající popírá skutečnost a izoluje se. Nevěří, že právě on má zemřít. Poté přichází fáze agrese a hněvu. Souvisí to s pocitem nespravedlnosti. Člověk má tendenci se bránit a revoltovat. Pak přichází na řadu smlouvání typu: „Kdybych měl více času, mohl bych...“. Následuje období depresí a smutku. V tomto čase vás bude umírající člověk nejvíce potřebovat. Nakonec přichází přijetí a smíření, kdy nemocný přijímá svůj osud a vyrovnává se s blížící se smrtí.