Jak pěstovat tillandsie | rady

Kde se vzaly? První zprávy o tillandsiích dovezl do Evropy už Kryštof Kolumbus. Přesného botanického zařazení se ale dočkaly až o tři století později. Neprovedl je nikdo jiný než známý přírodovědec Karl Linné. Mylně je tehdy považoval za rostliny nesnášející vodu. Dnes už sice víme, že se mýlil, ale mnozí laici se bohužel jeho názoru pořád drží.

Jak žijí? Tillandsie řadíme mezi epifyty. Nerostou totiž na zemi ale v korunách stromů. Veškeré živiny ale přijímají ze vzduchu pomocí speciálních šupin. Kořeny jim slouží jen k ukotvení k podkladu. Na stromech tedy nijak neparazitují.

Jak je pěstovat? V obchodech se můžete setkat se třemi typy prodávaných rostlinek: samostatně, přichycené na kmínku nebo nainstalované v květinových aranžmá po více kusech. Nejpraktičtější je koupit si rostlinku na kmínku, kterou doma zavěsíte na záclonu nebo někam blízko k oknu. Květinová aranžmá bývají nepraktická, protože k jejich tvorbě bývá použito lepidlo a jakmile rostlinky trochu povyrostou, nastává problém s jejich „přesazením.“ Rostlinku koupenou samostatně (výhodou je ale její nízká cena) si zase musíte na vhodný kmínek připevnit sami.

Jak připevnit tillandsii na kmínek? Není to nic složitého. Musíte jen dávat pozor, abyste křehké rostlinky při manipulaci nepolámali. Potřebujete k tomu: kousek větvičky, silonové punčochy, nůž a kousek drátu. Ze silonové punčochy ustřihneme tenký proužek, v rukách ho natáhneme a pak s ním opatrně připevníme tillandsii k větvičce. Určitě to nezkoušejte např. s provázkem. Kousek silonky je dostatečně jemný, aby rostlinu nepoškodil, tak akorát pevný a mírně pružný, takže nebrání kytičkám v růstu. V horní části kmínku udělejte zářez a pak omotejte drátkem. Z jednoho konce drátku vytvořte očko a je hotovo.

Tillandsie potřebují opravdu hodně světla. Nesnášejí ale přímé slunce. Při pěstování v bytě je proto v létě věšíme na záclonu z vnitřní strany a v zimě naopak z vnější. V létě je můžeme pěstovat i venku – pod malou stříškou nebo korunou stromu.

Nejpoužívanější způsob zalévání je rosení. Mělo by být vydatné (voda stéká z listů) a časté. Minimum je 1x za dva dny, ale v případě velkých veder rosíme ráno i večer. Používáme dešťovou, minimálně však převařenou a vychladlou vodu. Další možností je máčení. Osobně mi vyhovuje mnohem víc. Do kyblíku nebo dostatečně velké misky nalijeme převařenou vodu a tillandsie do ní přes noc namočíme. Nebojte se, pokud na ně náhodou zapomenete, neuškodí jim ani plných 48 hodin „v kýblu.“ Tuto proceduru stačí opakovat 1x za 4 až 5 dní. V mezidobí je rosit můžete, ale nemusíte.

Hnojíme běžným hnojivem pro pokojové rostliny, které ale zředíme 10x více, než je uvedeno na obale. V létě jedenkrát za 14 dní, v zimě vůbec ne.

Pokud je to možné, rostlinky pěstujte přes léto venku. Začněte ihned po zmrzlých a domů je vraťte až před příchodem prvních mrazíků. Pozor si dejte jen na prudký vítr a déšť, trvající déle než 3 dny. V takovém případě rostlinky schovejte domů. Venku není potřeba výpěstky příliš zalévat, berou si totiž vlhkost ze vzduchu. A bez obtíží vydrží bez vaší péče i třítýdenní dovolenou.

Ideální zimovací místnost pro tillandsie by měla být světlá a s teplotou pohybující se mezi 15 až 18 °C. V případě nutnosti je můžete pěstovat i v běžném bytě, pak je ale musíte důkladně zalévat. V opačném případě zálivku mírně omezte.

Kvést mohou jen zdravé, dostatečně (2 až 3 roky) staré a nejlépe pravidelně letněné rostlinky. Návod je jednoduchý – vložte tillandsie přes noc do pytlíku s přezrálým jablkem nebo banánem. Unikající plyn etylen nastartuje ten správným proces a květů se obvykle dočkáte za 3 až 6 týdnů.

Dívejte se hlavně po druzích tillandsia ionatha, t. brachycaulos a t. straminea. Vhodné jsou i t. bailey, t. capillaris, t. caput – medusae, t. concolor, t. geminiflora nebo t. trikolor. Rostlinky vybírejte dobře. Nesmějí se lámat, být příliš vysušené nebo dokonce zaprášené. Zvýšenou pozornost věnujte vrcholovému pupenu – nesmí být zaschlý ani zahnívající. Raději nekupujte ani tillandsie kvetoucí – hůře se aklimatizují.