Krok 1
Prvním a nejkompetentnějším vychovatelem je rodina
Dítě by mělo mít pevné místo v rodině, pocit sounáležitosti, bezpečí, jistoty a opory. Vědět, že právě tam patří, že jej máte rádi. Vytvořte pro své dítě klidné, láskyplně prostředí. Dejte dítěti najevo, že ho máte rádi, i když někdy zlobí. To ovšem neznamená, že nebudete ve výchově důslední, a nebudete mít na dítě vzhledem k jeho věku přiměřené požadavky. Ve výchově buďte klidní, trpěliví a pokud možno, laskaví. Nervozita se na dítě snadno přenáší a situace se tím zhoršuje. Oba rodiče nebo jiní dospělí členové rodiny by si měli sjednotit výchovné postupy. Jestliže jeden požaduje to, a druhý ono, dítě je zmatené a neví, co je vlastně správně. Obyčejně to dopadne tak, že dítě se naučí využívat "slabšího" rodiče, anebo neposlouchá nikoho.
Krok 2
Pochvala je silnější motivační faktor, než trest
Povzbuzujte a pochvalte dítě i za menší dílčí aktivity a oceňte i jeho snahu. Tím přispějeme k posilování i utváření žádoucích způsobů chování. Je to sice dlouhodobý proces, ale vyplatí se. Kritika, vyčítání, posmívání nevychovává, ale spíš škodí.
Nereagujte na agresi nebo afekt dítěte stejným afektem, ale naopak. Je vhodné počkat, až se dítě uklidní. Mnohdy je reakce dítěte účelová, chce získat afektovaným chováním nějaké výhody. Často rodič ustoupí, než aby riskoval scénu na veřejnosti a koupí dítěti to, co třeba v obchodě si dítě vynucuje. V takových situacích je potřeba hledat kompromisy.
Krok 3
Trest jako výchovný prostředek?
Vůbec ne! Trest nebuduje, jen dočasně zastavuje negativní projev. Pokud však selhávají všechny možnosti ve výchovném působení, je lepší potrestat než neřešit vyhrocenu situaci. Zkuste místo trestů odebírat výhody a odměny. To je mnohdy účinější, než trest. Tresty se někdy rychle vyčerpají a ztrácejí svoji váhu a sílu, jsou málo účinné. Odměnou může být i pochvala, malá drobnost, sladkost, umožnění nějaké výjimky, po které dítě prahne, a podobně. Je dobré vést dítě k tomu, že není důležité získat něco materiálního, ale mít dobrý pocit, že něco dokázalo.
Trest by měl být vždy přiměřený provinění a měl by být účinný. I když dítě řekne, že mu nevadí, ve své podstatě mu vadí, i když se jedná o sebemenší trest. Dítě to vnímá jako určitou formu ponížení a s tím související nadřazenost dospělého. Když dítě potrestáte, musí vždy vědět, co způsobilo a za co je trestaný.
Pokud chcete dítě potrestat, mělo by to následovat ihned po provinění, zejména u malých dětí. Je nesmyslné, když řeknete dítěti, počkej, až přijdeme domů, tak si to s tebou vyřídím. Po delším čase pak už dítě neví, co vlastně provedlo a považuje následek za nespravedlivý.
Pamatujte na to, že trest není řešením problému. Měli bychom problémy řešit tak, aby k nim v budoucnu nedocházelo.