Jak poznat kraj Tiché Orlice | tipy
Jak poznat kraj Tiché Orlice | tipy. Tichou Orlici, která velkým dílem odvodňuje (či zavodňuje) nejvýchodnější část Pardubického kraje, znají především rybáři a železničáři. Klidnější „sestra“ Divoké Orlice, jejíž tiché tůně a meandry tak rádi vyhledávají rybáři, vyhloubila na svém toku hluboká a široká údolí, jako stvořená pro budoucí železnici. Jan Perner a jeho souputníci tudy trasovali železniční páteř, takzvanou „jedničku“. Kraj Tiché Orlice mají v oblibě pěší turisté a cykloturisté, kteří zde jsou doslova hýčkáni.
Co je potřeba
Mapa Ústeckoorlicka (turistická nebo cyklo)
turistická nebo cyklo výbava
Krok 1
Tichá Orlice pramení pod vrchem Jeřábem u Králík. Přes Lichkov a Mladkov teče do Jablonného a Letohradu, Ústí nad Orlicí, Brandýsa a Chocně, odkud se už jen líně lukami převaluje k Týništi, kde se spojí s dravější Divokou Orlicí.
Krok 2
Po celém toku lemují Tichou Orlici cyklistické stezky, které jsou ve velmi dobrém, místy až exkluzívním stavu. Úseky mezi Letohradem a Ústím a Brandýsem a Chocní mají takovou kvalitu povrchu, že zároveň slouží inline bruslařům. Ke střetům nedochází. Cyklostezky vedou vetšinou kolem řeky, takže je na nich minimum stoupání, což vyhovuje rodinám s menšími dětmi a většině žen.
Krok 3
Nejatraktivnější úsek pro pěší turisty vede z Chocně do Ústí nad Orlicí. Měří 17 až 20 kilometrů (podle zacházek), takže se dá velice pohodlně zvládnout za jeden den, a to i s přestávkami na občerstvení, odpočinek a prohlídky zajímavostí. Obrovskou výhodou této trasy je, že skutečně lemuje železniční koridor („jedničku“), takže je možno výlet pořídit i bez přenocování (vystoupit z rychlíku v Chocni a nazpátek nastoupit do rychlíku v Ústí).
Krok 4
Půvabné městečko Choceň je opravdu víc než jen nádraží. Na náměstí se připojíme na červenou turistickou značku, která vede směr Peliny a Brandýs.
Krok 5
Peliny jsou „příměstská polodivočina“. Rozsáhlý park zbudovaný v úseku řeky, kde jeden břeh tvoří vysoké strmé rozervané skály a druhý říční niva. Stojí zato vyjít na Doležalovu vyhlídku. Za dobrého počasí jsou vidět věže věnného Vysokého Mýta.
Krok 6
Červená značka vede podél řeky a železniční trati do Brandýsa. Cesty vedou strmým údolím. Elektrické vlaky nezamořují ovzduší, příroda je ve velmi dobré kondici. Vnímaví naleznou i zajímavé botanické druhy.
Krok 7
Co pět minut projíždějící vlaky jsou v tomto údolí doslova krajinotvorné. Při výletu s dětmi se na motivy vlaků dají hrát různé hry (Kdo uvidí jako první pendolino má bod. Zavři oči a hádej, co jede: osobní – nákladní – pendolino – regiojet. A podobně.)
Krok 8
Brandýs nad Orlicí je příjemné městečko. Dříve zde byly lázně, v současné době (2012) rehabilitační centrum. Nad městečkem stojí zřícenina malého hradu. Je možno zde pojíst: hotel, restaurace na náměstí a pekárna (cukrárna) s „božskou“ vlastní výrobou (otevřeno i o víkendu).
Krok 9
V Brandýse pobýval Jan Amos Komenský. Prý zde napsal Labyrint světa a ráj srdce. Proto byl na tradičním vzpomínkovém místě u Komenského obelisku vysázen a sestříhán přírodní labyrint. Stromové bludiště i památník jsou přímo na turistické (a cyklo) trase.
Krok 10
Turisté jsou překvapeni i jiným kulturním počinem místních. V Brandýse a jeho bezprostředním okolí (ovšem na červené značce) je možno vidět v současné době šest dalších objektů – plastik předních českých výtvarníků (Opočenský, Rittstein, Živanovičová, Příhoda). Na fotce plastika Ti před námi Michala Novotného. Plastiky nelze minout.
Krok 11
Značka vede dál přes obec Bezpráví. Bohužel, nápad, který se zrodil v první euforii porevolučního roku 1990, aby zde byl vybudován skanzen komunistického bezpráví (počítalo se s instalací komunistických soch a památníků) nebyl nikdy zrealizován.
Krok 12
Ostře zaříznutým zeleným údolím se řeka kroutí meandry a slepými rameny a cesta ji více méně kopíruje až do Ústí nad Orlicí. Zde je možno se ubytovat (a dál lokálkou pokračovat proti proudu až do Králík). Nebo turista spokojen výkonem i krásnými zážitky může nasednout na rychlík a odjet do kteréhokoliv města. Nezapomeňme – jsme na "císařské severozápadní“, která spojovala Vídeň s Prahou.