Jak sbírat pýchavky | atlas hub

Krok 1

Pýchavka obrovská (jinak nazývaná vatovec obrovský, latinsky Langermannia gigante či Calvatia gigantea) roste od konce června do konce října především na hnojených loukách a pastvinách, na okrajích lesa, na rumištích a v dalších kopřivami porostlých a vyhnojených lokalitách. Poznáme ji velmi snadno a je takřka nemožné ji zaměnit za jinou houbu – její plodnice váží několik kilogramů, mají bílou až béžovou či našedlou barvu, povrch je hladký až mírně plstnatý, ve stáří se pak odlupuje.

V kuchyni ji využijeme pro přípravu již zmíněných houbových řízků (v trojobalu, ale i v těstíčku), ale také pod maso, do polévek či omáček. Nespotřebované množství pýchavky obrovské lze nakrájet na tenké plátky a usušit.

Krok 2

Pýchavka obecná (latinsky Lycoperdon perlatum) – Tuto pýchavku najdeme asi nejčastěji. Roste od léta do podzimu v listnatých a jehličnatých lesích. Povrch plodnice je bílý až béžově hnědý s 2–3 mm velkými bodlinkami. Mladé plodnice (s bílou dužninou) jsou jedlé a chutné, hodí se třeba pro přípravu krémové polévky i do směsí.

Krok 3

Pýchavka horská (latinsky Lycoperdon nigrescens) – Můžeme ji nalézt od července do října převážně v bukových či dubových lesích. Mladé plodnice jsou jedlé – poznáme je podle bílé barvy dužniny. Plodnice dosahují výšky 20–50 mm a šírky kolem 20–35 mm a mají hnědou barvu. Ostny jsou zhruba 1 a více mm vysoké, černající a k sobě skloněné.

Krok 4

Pýchavku horskou můžeme snadno zaměnit za další druh pýchavky – pýchavku huňatou (latinsky Lycoperdon umbrinum), ta se liší hlavně velikostí ostnů (pod 1 mm, nejčastěji hnědé či rezavě hnědé barvy) a v mládí světle krémovou barvou klobouku (později hnědne) Mladé plodnice jsou opět jedlé. Roste od pahorkatin výše, místy velmi hojně, nejčastěji v jehličnatých lesích.

Krok 5

Pýchavka ježatá, jejíž plodnice jsou taktéž jedlé, dokud má dužnina bílou barvu, je velmi podobná předchozím dvěma druhů pýchavek, má však delší ostny (asi 3–6 mm). Plodnice jsou kulovitého či hruškovitého tvaru, asi 1–5 cm široké, 2–8 cm vysoké a mají žlutohnědou až šedohnědou barvu. Využijeme ji zejména do směsí a polévek.

Krok 6

Pýchavka dlabaná (jiným českým názvem plešivka dlabaná, latinsky Lycoperdon utriforme) – Menší plodince jsou jedlé a chutné – v mládí mají plodnice kulovitý tvar s bílou barvou povrchu (ten je hrubě políčkovitě rozpraskaný) i dužniny. Tuto houbu můžeme nalézt od května do října, především na sušších nehnojených loukách a v okrajových částech lesa na travnatých plochách. V kuchyni ji využijeme podobně jako pýchavku obrovskou.

Krok 7

Pýchavka hruškovitá se vyznačuje povrchem pokrytým malými lepkavými jadérky a nalezneme ji na odumřelém či poškozeném dřevě, kde vyrůstá ve větších skupinách.

Mezi další známé druhy pýchavek, jejichž plodnice jsou v mládí jedlé, patří např. pýchavka čokoládová, pýchavka závojová (jedná se o vzácnou houbu) či pýchavka palicovitá.