Jak pěstovat lichořeřišnici a jak ji využít pro zdraví i v kuchyni
Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) – letnička, kterou každý zná nebo ji už určitě někde viděl. Její nápadné ohnivě červené, oranžové či žluté květy a výrazně zelené okrouhlé listy zdobí nejeden balkon, terasu i lodžii. Na zahrádkách se pěstují zejména popínavé odrůdy okolo plotů a pergol. Rostlina se s oblibou používá v lidovém léčitelství, má totiž prokazatelné příznivé účinky na zdraví. V kuchyni se uplatní krásné velké květy na dekoraci pokrmů i čerstvé listy do salátů. Chcete-li se o této nenáročné bylině dozvědět více, přečtěte si následující řádky.
Lichořeřišnice je původem z Jižní Ameriky, kde roste převážně v horských oblastech. Je to jednoletá pnoucí bylina, s výhony dlouhými až 3 metry, ovšem byly vyšlechtěny i odrůdy s keříčkovým růstem.
Rozmanité odrůdy se liší především barvou a plností květů, jež mají podobu kalichu se stopkou a vyrůstají v úžlabí okrouhlých na okraji zvlněných listů. Listy mohou být nejen zelené, ale i panašované.
Lichořeřišnice je někdy nazývána indiánskou léčivkou, protože se ve své domovině tradičně používala v léčitelství.
Rostlina má prokazatelné antibiotické, antivirové, bakteriální a protiplísňové účinky.
Rostlina se množí plodovými nažkami se zkornatělým povrchem. Nesnáší mráz a proto ji na venkovní stanoviště vysévejte až počátkem května. Lze ji předpěstovat v bytě, v tom případě ji vysejte v dubnu do malých květináčků po 3–4 semenech.
Bylince se daří na slunečném stanovišti, dost dobře roste i kvete v polostínu. Může se pěstovat na opoře či jako poléhavá půdopokryvná rostlina. Kvete od května do října.
Pravidelná zálivka je nutnost, ale pozor na přelití. Půda nesmí být trvale přemokřená.
Pěstovat lichořeřišnici je možné ve volné půdě či v nádobách. Nemá nikterak zvláštní nároky na pěstování, jen dejte pozor na hnojiva s vyšším obsahem dusíku (nebo půdu bohatou na tento prvek). Bylinka by málo kvetla a na úkor květů by nasazovala listy.
Výhodné je pěstování lichořeřišnice ve smíšených záhonech. Ostatní rostliny chrání před mšicemi – mšice napadnou raději ji.
Ačkoliv se lichořeřišnice primárně pěstuje jako okrasná květina, je chutnou bylinkou. Všechny její části můžete využít: květy, listy, semena i poupata. Čerstvé listy mají ostře palčivou hořčičnou chuť a přidávají se do zeleninových salátů, čerstvých sýrů, tvarohu a nálevů.
Květy jsou šťavnaté s méně výraznou chutí, využijete je k dekoraci, hodí se na dorty, zmrzlinové poháry, saláty, obložené chleby, mísy atd.
Nerozvitá poupata se nakládají do octového nebo slaného nálevu a slouží jako náhrada kaparů. Takto se dají využít i poupata smetanky lékařské.
Mladá semena přidejte do dresinku nebo tatarské omáčky.
Celou rostlinu můžete přidat do smoothie.
Lichořeřišnice má vysoký obsah siličných látek, jež se řadí mezi rostlinná antibiotika. Z těla se vylučují dechem, močí a přitom účinně dezinfikují dýchací a močové cesty. Posilují přirozenou ochranu před záněty vyvolávanými streptokoky, stafylokoky a jinými mikroorganismy. Údajně dokáží potlačovat i některé viry.
Nejvíce účinných látek obsahuje čerstvá nať a semena zbavená korkové vrstvy. Čerstvá semena se mohou žvýkat celá. Šťáva z rostliny se používá k ošetřování zanícených ran, přidává se do sedací koupele při nepravidelnosti menstruace a po naředění vodou se využívá k masáži hlavy proti plešatění.
Lichořeřišnice povzbuzuje chuť k jídlu, působí mírně projímavě a nedoporučují se vyšší dávky. Může způsobit podráždění sliznic a žaludku.
Extrakty a tinktury z lichořeřišnice se prodávají jako potravní doplňky v lékárnách a prodejnách se zdravou výživou.
Tinktura z lichořeřišnice
Listy, květy i semena pokrájejte, vložte do uzavíratelné lahve a zalijte nejméně 50% alkoholem. Nechejte 3 týdny macerovat, 2× denně protřepejte, potom sceďte a uchovávejte v tmavých lahvičkách na chladném místě. Užíváme po dobu 14 dní 15–20 kapek při nachlazení, zánětu průdušek nebo močových cest.